Knihu Čtyři dohody napsal Don Miguel Ruiz. Prezentuje nám v ní moudrost starých Toltéků, obyvatel Střední Ameriky v době před Kolumbem. Tak jako mnoho z vás a miliony lidí na celém světě pro harmonii těla i duše cvičí každé ráno „Pět tibeťanů“, tak miliony lidí nosí sebou na kartičkách anebo jen v hlavě toltécké „Čtyři dohody“. A snaží se podle nich řídit nejen své činy, ale především svou mysl.
Jsou to dohody, které člověk uzavírá sám se sebou. Pro ty, kteří se s nimi ještě nesetkali, je předkládám k přečtení a pochopení. Třeba i k využití pro vyrovnanější mysl a duševní pohodu. Přidávám k tomu i pár svých slov vysvětlujícího komentáře.
Dohoda první: Nehřeš slovem
Velkou sílu má myšlenka. Vyřčením se její síla násobí. Přemýšlejte o svých myšlenkách i o svých slovech. Slovem můžete hodně ublížit. Když někomu říkáme: Neumíš, nedokážeš, nevíš…, útočíme na jeho sebevědomí a můžeme ho značně poškodit. Především v situaci, kdy představujeme určitou autoritu. Bohužel to děláme většinou především proto, abychom zdůraznili kvality svoje vlastní. Když budete cítit potřebu oznámit někomu jeho nedostatek, rozmyslete si formu, kterou zvolíte, ale také se pokuste uvědomit si pohnutky, které vás k tomu vedou.
Někdy jsou slova pronášena přímo s úmyslem ublížit. Tak toho se snažte vyvarovat především. To, co si o druhém člověku myslíte, lze říci i bez zlých slov a výroků plných jedu. Když vytvoříte zlou větu, jejím vyslovením zlo přenesete na druhého. Sami se ho tím však nezbavíte a vám samotným pak otravuje mysl.
Slovem nehřešte ani proti sobě. Slovy sami sebe nesnižujte. Ani sobě neubližujte. Je potupné a pokrytecké také řečmi o vlastní nedokonalosti škemrat o to, aby vám to bylo vyvraceno.
Co závěrem?
Očistěte svou duši od zla, naplňte ji dobrem a láskou. Z hloubi čisté duše ať pramení vaše slova. Nejen, že to okolí ocení, ale vlastní dobrý pocit vám bude odměnou.
Dohoda druhá: Neber si nic osobně
Stává se často, že něčí výrok, názor či postoj k vaší osobě se vás dotkne, popudí vás anebo naplní pocitem nevděku, křivdy či dokonce zlosti. Duševní harmonii vám to narušuje zbytečně. Ono se to totiž netýká tak zcela přímo vás. Každý si prožívá svůj život jako příběh, ve kterém je sám hlavní postavou. Mimo něj jsou v tom příběhu další postavy, kterým přisuzuje různé vedlejší role. Tedy i vy jste postavou, hrající určitou vedlejší roli v příběhu někoho jiného. Ten potom logicky nezaujímá postoj přímo k vám. On jedná s postavou svého životního příběhu, a ta může být hodně vzdálena postavě v příběhu vašem. Postavy v životním příběhu jsou odvozeny od vlastností hlavní postavy a jsou jejím odrazem, nikoliv reálnými postavami.
Co závěrem?
Klídek. Ten člověk nemyslí přímo vás. On hodnotí postavu svého životního příběhu, jejíž roli vy tam hrajete.
Dohoda třetí: Nevytvářej si domněnky
Hodnoťte situaci i lidi vždy podle faktů a ne podle svých domněnek. Domněnky vás mohou zavést daleko od skutečnosti, a to je vždy spojeno se zklamáním, nepochopením a fatálními omyly. Když mi někdo zcela vážně říká: „Včera jsi to nedodělal, protože sis myslel, že…“ tak to je k zamyšlení. Já asi nevím, co se dělo v mé hlavě, když jsem se rozhodl to nedodělat. Ale je někdo, kdo to ví dobře, a ten mi to druhý den řekne. Nezní to jako nesmysl?
Anebo: „Pomohl mi, ale domnívám se, že to dělal z vypočítavosti.“ Než budete někomu křivdit, popřemýšlejte, zda má tato myšlenka základ v nějakých faktech, anebo se vám jen v hlavě vytvořila neopodstatněná domněnka.
Další příklad: „Jako spolupracovník by nebyl vhodný. Je to Polák, tedy bude mít jinou mentalitu, nezapadne do kolektivu, bude hloupý, bude hodně pít, bude mluvit špatně česky.“ Tedy názor založený na jednom faktu, že je Polák, a na pěti pochybných předpokladech. Sami tušíte, že tímto názorem je možné se připravit o skutečnou posilu pracovního týmu. Podobným způsobem ale lze minout i ideálního životního partnera či vynikajícího kamaráda.
I základem různých předsudků bývají především domněnky. Neodsuzujte ani jednání lidí absolutním soudem. Nikdy nemůžete znát všechna fakta. Většinou je to jen na základě vašich předpokladů a domněnek.
Co závěrem?
Nevytvářejte si představy a názory pouze podle předpokladu. Vyhnete se neblahým důsledkům plynoucím později z konfrontace s realitou.
Dohoda čtvrtá: Vše dělej, jak nejlépe umíš
Nejde o to, že jde něco udělat lépe anebo že jiný udělal víc. Jde o to, že do své činnosti vložíte vše, co vám umožňují vaše síly, znalosti a další možnosti. Vybírejte si činnosti, pro které máte nejlepší předpoklady, a plně se na ně soustřeďte. Že není výsledek dokonalý? Netrapte se tím. To bývá málokdy. Nenechte se tím znechutit. Svým plným nasazením jste svůj úkol splnili. Když je třeba pracovat, usilovně pracujte. Když se bavíte, neodbývejte to a užijte si. Šťastně a radostně. Když odpočíváte, odpočívejte tak, abyste si opravdu dobře odpočinuli. Když milujete, tak vroucně, vášnivě a nesobecky. Starejte se o to, aby pokud možno při všech vašich činnostech jste nebyli nikým a ničím rozptylováni a rušeni. Věřte svým schopnostem a ve zdárný výsledek.
Každý má k různým činnostem jiné možnosti a schopnosti. Ale jednu možnost máme všichni stejnou: udělat maximum.
Co závěrem?
Žijte naplno. Jak nejlépe umíte.
