Tchyně nejsou ničitelky vztahů. Je to jen hloupý předsudek

Já měl ze dvou manželstvích dvě tchýně a obě byly skvělé. Vzájemný vztah se nedá nijak zobecnit.

Tak já si na ,,tchyňu Jarunu" jak jednou řekl Krampol, nemůžu stěžovat. Myslím, že už před svatbou jsem jí říkal ,,mami." Žena s tchánem (tělocvikářem) byli sportovně naladěni. Já tedy ... byť profesně se musel hýbat jsem byl spíš ,,na klid." Takže když jsme někam přijeli (na dovolenou), nebo byl společný víkend, tak žena s tátou (tchánem) si šli zaběhat, zaplavat, na kola etc. A já s ,,mámou" do galerie, divadla atd. Zvláštní bylo, že jsme povahově byli oba dominantní a v zaměstnání na řídících pozicích. Přesto jsme si rozuměli. Takže... pro mne žádná ,,tchyně", ale vždycky druhá mami.

Myslím si jako chlap, že pokud je spokojená má žena, tak je i tchyně. Když jsem zlobil, tak samozřejmě byla nazlobená i tchyně. Normální matka chce, aby její dítě bylo šťastné. Jindra

Jsem dvojnásobná tchýně, mám dva zetě a máme se rádi. Snachu nemám, tam to bývá horší. Se svojí tchýní jsem vycházela dobře, pomáhala nám s dětmi.

Souhlasím s příspěvkem paní Věry. Prostě maminka, jednou moje, jindy manželova. Teď už jsem sama v této roli a není pěkné číst např. že 2 tchyně jsou šiřitelky toxických vztahů. Pro mou dceru je maminka jejího manžela mamka a pro mne je to kamarádka.

Tchýně není mýtická postava. Nevím, jak toto slovo vzniklo. Hezčí je "the Mother in Law" v angličtině, neboli matka podle práva. Jsou vytvořeny stereotypy o tchýních, o blondýnách, o sekretářkách, atd. atd. Podle těchto stereotypů jsou všechny tchýně příšerné stvůry, všechny blondýny hlupačky, všichni lékaři mají poměr se zdravotními sestrami a všechny sekretářky mají poměr se svým šéfem. Všechno jsou to hlouposti. A divím se, že se tím vážně někdo zabývá.

Jsou tchyně a tchyně.

Docela jsem se ztotožnil se šedesátiletým Radkem v článku, i když jsem měl jen dvě tchýně. Obě už jsou na nebesích. První byla hodně chytrá (znala plynně 5 jazyků), ale ke mně studená a odměřená, ale ne nepříjemná. To jsem byl mladý a se dvěma dětmi jsme bydleli u rodičů manželky v tak obrovském bytě na Starém Městě v Praze, že se dal bez problémů rozdělit jako dvougenerační. Nicméně stmelujícím prvkem v tomto společenství byl tchán, jinak páté kolo u vozu, což jsme si ale uvědomili, když zemřel. A pomalu se plížil rozvod... Ve druhém manžrlství s námi thyně nikdy nebydlela a zjevně jsem jí padl do oka, takže vzájemný vztah byl bezvadný. Zkrátky i tchyně jsou jen lidi, někdy takové, jindy makové...

Asi jsem měla štěstí v neštěstí, manželovu maminku jsem poznala v jejích 50 ti letech. Byla fajn, měla veliké charisma a celkem moderní názory. Ač jsme byly rozdílné, měly jsme moc hezký vztah. A to jsme žili všichni 3, já,manžel a jeho maminka společně, po 2 letech i s miminem. Hodně jsem se od ní naučila, šlo o to, jak nechat nepříjemnosti za sebou nebo jak si ulehčit nudnou ubíjející práci v domácnosti - tedy jak se nezabývat nepodstatným. Ona mi to nevyprávěla, stačilo ji jen pozorovat. Někdy mi taky nesedla, to když si že mne udělala služku a tvářila se, že by jí něco takového ani nenapadlo, že to tak nemyslela. No jo, měla prostě obrovské ego. Žíly jsme spolu v bytě 23 let do doby, než skončila s prací a odstěhovala se do svého. Sama ještě tou pravou tchýní nejsem, protože mladí nejsou manželé, ale souhlasím, že to někdy není jednoduché vše nestranně pozorovat a mlčet. Ale za dobré vztahy to stojí.

Jestli je někdo normální člověk, bude to i normální tchán nebo tchyně. Tím normální nemyslím duševní vyšinutí. Mám na mysli to, že si člověk hledí hlavně svých věcí, že má vyplněný čas prací, zábavou, odpočinkem a koníčky. Že má své plány, že dělá, co ho těší, že umí mít z něčeho radost. Opravdu nemá smysl starat se o druhé víc, než potřebují. Každá tchýně byla kdysi na počátku dospělosti manželkou, nevěstou, snachou. Jestli má dobrou paměť, tak si jistě vzpomene na nějaké zážitky s rodiči svého muže. A jestli má soudný rozum, tak se z nich poučila. Matky s oblibou říkávají...já to s vámi přece myslím dobře. Na tuhle větu musí mít každý pár ,,těch našich milovaných mladých " alergii jako hrom. Když člověk vstávaje lehaje nemá v hlavě nic jiného, než co mladí dělají, že s nimi půjde vybírat nábytek, aby jim poradila, že je pozve na sobotu na oběd, že vymyslí společnou dovolenou, že jim aspoň jednou denně musí zavolat, protože oni by nezavolali, jak je týden dlouhý....to tedy asi musí být pro mladé radost....