Stahovačky, samodržky a prsa z gelu

Paní Ilono Eriko Kolář, škoda, že nepoznáte ironii a legraci... samozřejmě jsem o takových vymoženostech něco tušila, jen jsem je tedy nikdy nepotřebovala, a tudíž nenosila. Kdo čte moje výtvory, ten ví, že si dělám často legraci, a to nejvíc sama ze sebe. A pro paní Soňu, na plese jsem se byla jen mrknout se svým čtrnáctiletým vnukem, tančit jsem nechtěla.

Jít na ples, to je přímo kletba. Chodívala jsem na krásné plesy, které se konaly u nás v Teplicích v Krušnohorském divadle. To bylo něco, jako v Praze ples v Obedním domě, Plesovou garnituru jsme sháněly už od Vánoc, protože první ples byl hned v lednu. Byl to Myslivecký ples a tombola byla velká a žádoucí - samé střelené kusy zvěře. Dámy v dlouhých šatech- nevím, jestli používaly vámi zmiňované propriety, ale byly všechny krásné a páni v černém s motýlkem byli okouzlující. Tančilo se v několika sálech s různou hudební skupinou, v tom největším zpívala vždy nějaká pozvaná hudební hvězda vzpomenu na Martu Kubišovou, Lucku Vondráčkovou, Michala Davida a další. Na jednom z těch mysliveckých plesů jsem vyhrála 1.cenu - srnku.

No o těhle vychytávkách slyším poprvé, ani by se mi do nich nechtělo. Jako, že vás nikdo nevyzval k tanci? Ten je přece nejdůležitější na plese.

:-) A k tomu páni s vytrčenou bradou,/ v oku jich touha "já tě chci!"/ Chtíčem svým klamavý půvab si kradou/ jen s popelníkem v poklopci... :-)

Paráda...nejdůležitější je účes :-)

S Jendou budeme souhlasit asi ve většině. Uvedené pomůcky také jsem nikdy nepotřebovala a potřebovat nebudu. S manželem jsme moc rádi tancovali společenské tance v páru jako je valčík, polka, tango. Ted už je to díky bolavým kloubům nemožné, navíc manžel chodí o berli, takže s tou by to asi ani nešlo :-)

Tak tomu bych se obloukem vyhnula...Nebavilo mě nikdy jít tancovat - ani to neumím,kromě ploužáku....,nechodila jsem do tanečních. Ples jsem přežila svůj maturitní,kde jsem dokonce silným dupáním urvala ze dvou párů bot podpatky...Plesy na výročí školy nebo ples maturitní synův jsem beztak přežila hlavně v sedě.Pokecání se spolužáky je zábavné - přeřvávání dunících kapel je příšerné a deprimující. Pokaždé jsem měla nějaké šaty, jen abych tam nebyla nahá, nenaplňuje mne marnit čas hledáním extra ohozu na jedinou příležitost. Kdo sedí v koutě na balkóně,ten ani není nikde vidět. Netuším,zda ještě někdy v životě se přemůžu jít na takovouhle akci,ale žádné ve článku uvedené pomůcky jistě potřebovat nebudu.

Díky za vtipné poučení :-D

Jendo, pobavil jste mě, ale souhlasím s vámi. :-)

Milé dámy, je mi vás líto. ještě, že gelová prsa nepotřebuji. Když někam šáhnu, chci cítit kůži, nikoli gel.