Já jsem byla naposledy na mysliveckém bále v Dolínku před dvaceti lety, a tam jsem se tedy bez těchto naprosto nezbytných propriet obešla. Vlastně jsem ani netušila, že existují.
Naše televize slavila šedesát let a při této příležitosti se konal ples. Televizní ples byl pochopitelně každý rok, ale mě nikdy ani nenapadlo se zúčastnit. Neměla jsem chuť producírovat se mezi celebritami a snoby. V roce výročí byl ovšem ples pojednán jinak. Byl v Obecním domě a byl pro zaměstnance a dlouholeté spolupracovníky. Žádný politik.
Hned na začátku ledna jsem zjistila, že prakticky všichni se na ples chystají. Moje kolegyně a kamarádky řešily už měsíc šatičky, botičky, nehtíky, účesy. Fakt. Mě to nechávalo chladnou, leč zvědavost mi po třech týdnech kolem bujících příprav nedala. Jedné bezesné noci jsem se rozhodla, že to musím vidět. Že musím na ples. Moje váhání zúčastnit se proměnilo se ve skálopevné odhodlání poté, co jsem na vlastní oči spatřila prsa z gelu. Nic netušíc vstoupila jsem do kanceláře, kde se tísnilo několik dam různého věku. Centrem jejich pozornosti byla krabička a její obsah; prsa z gelu. Prsa z gelu, jak jsem byla poučena, jsou nezbytnou součástí róby plesající dámy. Tedy takové dámy, jež má na sobě šaty jako vánek, zakrývající jí ledva hrudník a prdelku. Bez ramínek, bez zádíček. Prostě sen. Jenže ten sen v žádném případě nepodpírá ňadra dmoucí, natož aby se nekývala při sebemenším pohybu! A zde přicházejí na řadu gelová prsa! Ta jsou – považte – samolepící a přilnou k ňadrům původním. Výsledek je perfektní! A tajemství modelek je odhaleno. Mají prostě podpěry umělé, co vypadají naprosto přírodně. Ať žije gel! Pokud vlastníte šaty s ramínky, leč nevlastníte velká ňadra, postačí podprsenka s prsama. Taková ta push up.
Do plesu zbývalo jen několik dnů a já neměla ani šaty, ani nic jiného. I vydala jsem se do skladu kostýmů. Tam mě paní kostymérka přejela znaleckým okem, prohrábla stojany a vylovila šatičky. Mně se zdály příliš úzké, leč paní kostymérka je znalkyně. Byly mi akorát. Koukala jsem se na sebe v zrcadle a usoudila, že když nebudu tři dny jíst, tak to půjde. Šatičky totiž těsně obepínaly a prozrazovaly každý ukrytý faldík, o viditelných nemluvíc. Naštěstí součástí šatiček byla ramínka i zádíčka, taky malé bolerko a šálička. Gelových prsou netřeba.
Šla jsem na konzultaci, co pod ně. I dozvěděla jsem se o existenci stahovaček a samodržek.
Stahovačky jsou kalhotky, co se do nich nasoukáte, ony vám stáhnou faldy a útroby a pokud neomdlíte a nebudete muset na záchod, bude to v pořádku. No a samodržky, to jsou zase punčošky, co samy pomocí lepícího rantlíku drží a nespadnou. Nemusíte mít nepohodlné punčocháče, podvazky, ani hnusné podkolenky. Takže když omdlíte z nedostatku kyslíku a sevřených útrob, způsobených stahovačkami, a budou z vás rvát všechny ty těsné vrstvy, není to taková hrůza, jako byste měli na sobě děsivé podkolenky.
Vyrazila jsem do obchodů. Tedy, řeknu vám, jedny stahovačky a jedny samodržky přijdou bratru na pěkný prachy! No ale nedalo se nic dělat, bez těchto nezbytností na ples nelze jít.
No a pak jsem se ocitla v Obecním domě uprostřed vší té nádhery. A přežila jsem a neomdlela, ale taky si nezatančila. No jo; nemůžu mít všechno. Ale bylo to velkolepé, to zase jo.
