Most přes řeku Kwai: Symbol válečného utrpení, u něhož se schází potomci britských válečných zajatců
Most přes řeku Kwai. FOTO: Jan Raška

Most přes řeku Kwai: Symbol válečného utrpení, u něhož se schází potomci britských válečných zajatců

21. 2. 2024

Dostala název Železnice smrti. Při jejím budování zemřelo takřka sto tisíc asijských dělníků a přes patnáct tisíc válečných zajatců, především Britů, Holanďanů a také Australanů. Tragédii připomínají dva hroby se sedmi tisíci pochovanými vojáky.

Psal se rok 1942. Druhá světová válka byla v plném proudu. Japonsko prohrálo klíčovou námořní bitvu o Midwaye, Američanům se podařilo zablokovat i další námořní trasy, a tak Japonsku nezbývalo, než přesunout své zásobovací tratě na souš. Rozhodli se proto vybudovat železniční trať spojující Siam (tehdejší název pro Thajsko) a Barmu, s cílem získat cestu k dalšímu postupu na frontě a ovládnutí Indie.

Na stavbě železnice dlouhé 415 kilometrů pracovalo na 200 tisíc nuceně nasazených asijských dělníků a takřka 60 tisíc válečných zajatců ze strany Spojenců. Pracovali v šílených podmínkách. Bez těžké techniky, většinou jen s ručním nářadím klestili cestu hornatou džunglí. V horku, vlhku, s minimem jídla a za neustálého dozoru krutých japonských vojáků pracovali denně více než 18 hodin. Vyčerpání, hlad, epidemie cholery, malárie a úplavice si vyžádaly přes sto tisíc obětí asijských pracovníků a přes dvanáct tisíc zajatců, jejichž náhrobky se jmény a hodností dodnes navštěvují rodinní příslušníci z Anglie či Holandska, jako například James, kterého jsme na hřbitově potkali. "Mám tady prastrýce. Jak, zemřel, nevíme. Jen tušíme, že musel trpět," říká James.

Snímek obrazovky 2024-02-20 v 8.50.12.png  Snímek obrazovky 2024-02-20 v 8.50.38.png
Náhrobky zajatců spojeneckých vojsk. FOTO: Jan Raška

Vězni a dělníci museli snášet bití, mučení a popravy japonskými strážemi. Vše se znásobilo v období známém jako Speedo, tedy v době, kdy se vojenská situce Japonska ještě zhoršila a tlak na dostavbu železnice se znásobil. Nakonec se železniční trať podařilo dostavět, a to za pouhých 16 měsíců. Jak to s mostem dopadlo? Skutečnost se trochu liší od příběhu, známého z románu francouzského spisovatele Pierra Boulla, vydaného v roce 1952 a také pozdějšího filmového zpracování režisérem Davidem Leanem (film, který byl natočen na Srí Lance, získal sedm Oscarů).

Snímek obrazovky 2024-02-20 v 8.48.27.png Snímek obrazovky 2024-02-20 v 8.48.40.png
Práce dělníků na železnici. Fotografie z muzea v Kanchanaburi

Původní most přes řeku Kwai (tento název dostala až po úspěšném románu, do té doby se jmenovala Klong), byl dřevěný a postaven již v roce 1943. Později byl nahrazen 300 metrů dlouhým ocelovým mostem. Ten byl zničen v roce 1945 nálety spojeneckých letadel. V rámci válečných reparací most po ukončení války rekonstruovala japonská společnost Japan Bridge Company. Původní jsou jen některé mostní oblouky. Každopádně je Kanchanaburi, kde se most nachází, dodnes velmi navštěvovaným pietním místem a především symbolem válečného utrpení.

Snímek obrazovky 2024-02-20 v 8.50.52.png Snímek obrazovky 2024-02-20 v 8.49.26.png
FOTO: Jan Raška

Přes most dnes jezdí už jen výletní vlaky, jako tento:

 

Plovoucí tržiště a buddhistický chrám

Po cestě do Kanchanaburi, které leží cca 180 km severovýchodně od Bangkoku, jsme se zastavili ještě na dvou místech. Tím prvním bylo plovoucí tržiště. Fascinující místo, kde na jezeře, či spíše soustavě vodních kanálů, stojí možná dvě stovky domečků na betonových pilířích, v nichž místní lidé prodávají všechno možné - ovoce, zeleninu, oděvy, obrazy, nejrůznější upomínkové předměty. Během hodinové jízdy na loďce poháněné benzínovým motorem či pádly, můžete u jakékoli "boudy" zastavit, najíst se, dát si pivo, kávu či zmrzlinu, něco si koupit, anebo se třeba vyfotit s opičkou či hadem kolem krku. Bláznivé, ale krásné a hlavně nezapomenutelné.

 Snímek obrazovky 2024-02-20 v 10.39.08.png

Snímek obrazovky 2024-02-20 v 10.37.09.png

Snímek obrazovky 2024-02-20 v 10.37.21.png

Snímek obrazovky 2024-02-20 v 10.37.18.png

Snímek obrazovky 2024-02-20 v 10.37.56.png
FOTO: Jan Raška

 

Oproti rušné tržnici byl chrám Wat Tham Khao Noi naprostou oázou klidu. Na cestě z Bangkoku jsme viděli buddhistických chrámů několik, ale tento byl opravdu okouzlující, už jen tím, že byl postaven na skalnatém pahorku s krásným výhledem do okolí. Pod chrámem byla rozsáhlá jeskyně s postavami buddhy a modlitebnou. Chrámy v Thajsku jsou nejen krásně opraveny, ale hlavně jsou stále využívány mnichy a také slouží jako centra vzdělávání a kultury.

 

 Snímek obrazovky 2024-02-20 v 10.26.13.png

Snímek obrazovky 2024-02-20 v 10.26.18.png

Snímek obrazovky 2024-02-20 v 10.26.00.png

Snímek obrazovky 2024-02-20 v 10.27.09.png
FOTO: Jan Raška

 

S využitím zdroje:  Válečné muzeum JEATH v Kanchanaburi

 

 

 

 

 

cestování fotografování Thajsko
Autor: Jan Raška
Hodnocení:
(5 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Zelenka
Perfektní reportáž. Japonci mi ani dnes nejsou příliš sympatičtí. je to zvláštní národ.
Soňa Prachfeldová
Skvělé vyprávění. Nezapomenutelné zážitky, to věřím, jak se říká - všude dobře, doma nejlíp. A 2. světová byla děsná, držme si všichni palce, ať ti nejmocnější dostanou rozum. Ať jsou lidé a ne zrůdy.
Jaroslava Handlová
Děkuji za další působivé pokračování thajské reportáže. Vidím, že chrámy jsou stále tak krásné, čisté a dobře udržované, trhy na vodě působivé a život „na kůlech" stále podobný jako před 25 lety, kdy jsem se tam pohybovala. Ovšem zmíněnému mostu se naše putování vyhnulo (mám ho jen v paměti z dávného filmu). Video je zajímavé a překvapila mě délka projíždějícího vlaku.
Alena Tollarová
Video je moc pěkné. Překvapilo mě, že ve vlaku nebylo moc lidí. Měli jste štěstí, že zrovna vlak jel, když jste tam byli.
Alena Tollarová
Ráda jsem si početla a prohlédla hezké obrázky, hrající pestrými barvami. Pravda, raději si čtu o chrámech a tržištích než o válečném utrpení, ale i to bohuže do našeho světa patří.
Helena Přibilová
Děkuji za další velmi zajímavou fotoreportáž o vašem putování Thajskem.
Alena Letochová
Skvělý fotoreport a nádherné fotografie. Film jsem také viděla a četla jsem i knihu.
Anna Potůčková
Moc hezký a zajímavý článek. Polykala jsem každou napsanou větu. A fotky moc hezké. Skvělá fotoreportáž.....
Jitka Hašková
Ten film byl nový v roce 1958, píseň pochodu z filmu byla převzata tenkrát jako pochod NATO a nesměla se tady hrát. Měla jsem ji na gramodesce.
Jitka Hašková
Honzo, díky za prima článek. Já jsem viděla film Most přes řeku Kwai, i tam byly strašné scény utrpení britských vojáků při stavbě. Asi to nemohli točit více realisticky, i tak to byla hrůza.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?