Thajsko - země přírodních krás, úsměvů, vůní a pohostinnosti

Cestovat s rodinou je jistě fajn. Skvělé zážitky se násobí a rodina stmeluje. Ráda vzpomínám na moji poznávací cestu po Thajsku, kterou jsem však absolvovala již dávno (na sklonku 2. tisíciletí) se skupinou kolegyň a kolegů z cestovek. Mám na tuto cestu fůru nezapomenutelných vzpomínek a jsem ráda, že mnohé jsem si mohla teď znovu oživit. Např. nabídce svezení na slonech jsem nedokázala odolat snad právě proto, že mám tyto „obry" moc ráda. Jejich majitelé nám vysvětlili, že právě my turisté pomáháme našimi penězi jejich vesnici a slonům žít kvalitnější život. Ta jízda znamenala i trochu adrenalinu, když se s námi po chvíli vydali k řece a tu s námi na svých hřbetech brodili...Ovšem je to jiný. na hony vzdálený svět od toho našeho. Díky za pěknou reportáž i fotodokumentaci.

Zuzko, po loňské Sicílii (41-46 stupňů) jsem si říkal, že už nikdy do tepla nepojedu. Sledoval jsem při plánování cesty delší dobu teploty v Thajsku, které nepřevýšily 35 stupňů, my jsme tam měli nakonec krásných 26 - 31 stupňů. Jen moře mohlo být studenější, mělo cca 28 stupňů, v některých mělkých místech možná i přes třicet.

Jste podnikaví. Když si vzpomenu, jak jste loni trpěli v nesnesitelném horku na Sicilii. U mě je úsměvné to, že v Thajsku jsem byla a nebyla. Přestupovala jsem tam totiž při zpáteční cestě ze Sydney na let Bangkok - Frankfurt. Vystoupila jsem na letištní plochu asi v 10 večer, bylo tam nedýchatelné dusno jak v prádelně. Připadlo mi, že bych tam za chvíli zkolabovala. A to bylo asi 9. května 1992. Vy jste měli zajímavou cestu, děkuji za informace.

Já obdivuji odvahu každého, kdo se vypraví na tak dalekou cestu - ještě i s rodinou. Pro mě by bez cestovní kanceláře byly nedostupné snad i všechny sousední země. Potrvdili jste známé rčení, že "Odvážnému štěstí přeje!" Fotografie jsou krásné, myslím, že i každý profesionál by je ocenil.

Pěkné informace i fotky. Ale já mám nejraději Středomoří.

Díky za krásný článek, V Bangkoku jsem byla na pětidenní buddhistické oslavě, byli jsme úplně sami asi venku dvakrát, Thajští organizátoři byli velice milí a naučili nás se dopravovat po řece a navštívit královský palác a nějaké další chrámy. Fakt je, že jídlo, které prodávají na ulicích je připravované v čistotě, nejvíce se mi líbilo, že jsem si mohla vybrat nepálivé jídlo. Za 5 dní toho člověk tolik nevidí.

Moc hezký a zajímavý článek s krásnými fotkami. V Thajsku jsme byli dvakrát, procestovali jsme ho od jihu na sever. Všude byli milí a usměvaví lidé, přesně jak to líčíte. Jižní provincie u hranice s Malajsií jsou částečně muslimské, dnes se tam asi nelze dostat vzhledem k tamní složité politické situaci. Bylo to ovšem Thajsko bez turistů. Na Ko Changu jsme strávili pouze Silvestr. Líbilo se nám na malém ostrově Ko Lao Ya, kde jsem thajským turistům zazpívala moravskou písničku Vínečko bílé, která sklidila velký úspěch. Vybrali si mne pro jejich vystoupení, protože jsem tam byla jediná cizinka. Zajímavým zvykem v Thajsku jsou malé svatyňky pro ducha dané budovy (hotelu, restaurace, firmy i soukromých domů). Těmto duchům je denně podáváno jídlo, nápoje, květiny a vonné tyčinky.

Ještě k Thajsku bych chtěla podotknout, že je poměrně velký rozdíl mezi životem na jihu a na severu. Thajská kuchyně je úžasná, dodnes vzpomínám na různé sladkopálivé omáčky a hlavně nepřeberné množství různé zeleniny a ovoce. Ještě jednou dík za velmi pěkný článek s fotkami,

Hezky jsem si početla a hodně se dověděla o zemi nám hodně vzdálené...

15.2. Jsem se vrátil z 30ti denního pobytu z Thajska tentokrát z Chang Mai, Pattaya a ostrovy v okolí, Hua Hin cestuji sám bez cestovky, neumím anglicky není problém všude zapůjčím skůtra leto naježděno 1800 km a všem Thajsko vřele doporučuji.