O starých dopisech

Schovávám různé dopisy i pohlednice, nejcennější pro mne jsou dopisy psané rodiči.

Hezké vzpomínání.

V mládí jsem psala téměř denně. Chlapci, s kterým jsem měla (byť jen platonický) vztah jsem psala a psala a právě tak on mně. Bylo léto a já jsem neustále chodila ke schránce na brance v Týně, jestli už přišel dopis. Byla to hezká doba. Oba jsme měli rádi básně. Později v životě jsem ve své určité pohrdavé uraženosti dopisy končících lásek trhala a vyhazovala, nejlépe před zraky lásky následující. Jak malicherné. Je to škoda, protože po některém hodnotném, dnes už nežijícím, člověku mi nezůstalo nic.

Vážení, všem vám děkuji za milé komentáře.

Ani já už dávno dopisy nepíšu a vlastně už ani rukou pořádně psát neumím. Zjistila jsem to ve chvíi, kdy jsem se rozhodla přepsat do nového sešitu recepty. Napsala jsem jich pár a ukrutně mě bolela ruka, zatímco na klávesnici můžu vesele ťukat bez bolesti. Starých dopisů mám taky pár schovaných, a nejen těch od kluka z vojny. Dva roky dopis chodil prakticky každý den, ale nikdy jsem se pak k nim už nevrátila.

Pár schovaných pohledů, se psy a kočkami, které jsem si do sbírky schovávala, mi připomenou dobu kolem dvaceti let, dopisy už dávno nenávratně zmizely. A ten jeden, v němž jsem se dozvěděla den jeho svatby, jsem roztrhala a spálila v kamnech. Do notýsku s různými citáty jsem napsala odpověď, kterou jsem ale nikdy neodeslala.

Já myslím, že i naše psaní zde, v našem íčku, je povětšinou vzpomínkové. Už hodně pamatujeme a tak rádi vzpomínáme na to hezké, co jsme prožili a někdo i na to horší, aby se z těch horších vzpomínek vypovídal. A to je hezké, jak praví přísloví : Sdělená radost je dvojnásobná radost a sdělený smutek je poloviční smutek. Proto máme své přátele.

Zdravím Tě Honzo. Co dopisy nové? Inkoustem značkuji bělostný papír svou intimitou. Dopisy voní, elektronické psaní je sterilní. Bez emocí. Nezajímavé. Známka na Slovensko stojí 50 kč,- Kč. Přesto rád píši. Zruší se psaní v obálce jako telefonní budky? Známky budou tak drahé, že nakonec k tomu dojde. Sedněte si třeba pod strom a v klidu si můj dopis přečtěte. Můžete i na záchodě. Jak je libo. Jindra

Starých dopisů mám doma také hodně a nejsem schopná je vyhodit. Myslím, že by to byla škoda.

Dopisy jsem neschovávala, přesto jsem v oblíbených knihách našla milostné dopisy. Manžel si vše nostalgicky uchovával a po jeho smrti jsem nad tím vším brečela a spálila je .Tenkrát se komunikovalo hodně přes dopisy.. Líbí se mi staré pohlednice, jak se na nich každý kousek místečka využil.