Jiří Šlitr v Divadle Semafor v roce 1965. FOTO: Jovan Dezort, ČTK

Jiří Šlitr by nyní oslavil stovku, ale zemřel již v pětačtyřiceti. Našli ho i s přítelkyní otráveného svítiplynem

13. 2. 2024

Pokud by měl v životě štěstí, mohl teď coby stoletý slavný umělec přijímat gratulace a dary. Jenže mu byl dán talent, šarm, inteligence, humor, ale štěstí bohužel ne.

herecké legendy osobnosti

Autor: Hana Charvátová, redakce

Hodnocení:

(4.9 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Lenka Kočandrlová 15.2.2024 15:29

Tu knihu si určitě vypůjčím,mám ráda životopisné knihy. Jinak si na p. Šlitra vzpomínám spíš jen z novodobých pořadů v televizi,neb jsme měli doma televizor až po r. 1969,tak jsem ho dříve ani moc neznala. Na mně osobně působil strojeně a škrobovitě,jako usedlý postarší nehezký pán.

Blanka Lazarová 15.2.2024 09:07

Písničky jsou pořád oblíbené napříč generacemi. Děkuji za připomenutí výročí. :-)

Jiří Dostal 15.2.2024 09:05

:-) To bylo asi tím, že přítelkyně začala hledat pozdě, ale pan Šlitr měl ještě teplo v polštáři pod hlavou; není nad decentní vzpomínku s žertovným titulkem... :-)

Zuzana Pivcová 14.2.2024 18:51

Nikdy jsem se nezbavila dojmu, že ten pravý SEMAFOR, pro co byl vlastně stvořen, skončil právě s odchodem Jiřího Šlitra.

Milena Znamenáčková 13.2.2024 22:09

Jsem ráda, že jsem ho viděla v Semaforu naživo.

Marie Měchurová 13.2.2024 18:16

Písnićky ze Semaforu se nikdy neomrzí....

Martina Růžičková 13.2.2024 18:04

Díky za připomenutí výročí. Také mám jeho písničky ráda.

Věra Ježková 13.2.2024 07:15

Byl skvělý. Jeho písničky mám moc ráda.

Zpět na homepage Zpět na článek

Ljuba Hermanová: Kolik jsem měla milenců? Spočítejte si je

Kdyby žila v dnešní době, byla by miláčkem bulvárních novinářů. A možná, že by si to užívala. Byla ráda středem pozornosti a její chování mnozí lidé považovali za skandální. Jak už to u výjimečných osobností bývá, byla milována i odsuzována zároveň.

Hana Charvátová, redakce

Květa Fialová: Miláčku, nalej šampaňské, připijeme na život

Člověk žije, žije a najednou je z toho taková hovadina, až oči přecházejí. Tento Gogolův citát měla ráda a často ho používala. Byla vtipná, moudrá, ale ne každý jejímu stylu humoru rozuměl.

Hana Charvátová, redakce

Zita Kabátová: Zažila slávu i ponížení, ale nikdy se nevzdala

Posledních sedm let života strávila na lůžku. Kvůli mnoha zdravotním obtížím už nemohla chodit, přesto stále přijímala hosty. Bavilo ji vzpomínat, žertovala, sledovala televizi.

Hana Charvátová, redakce

Jitka Zelenohorská: Všechno se mi dařilo. A pak přišel pád, velký pád

Jitka Zelenohorská tvořila v šedesátých letech pár s Waldemarem Matuškou. Byli mladí, krásní, úspěšní, kdekdo je znal. Měla za sebou role ve filmech Červnové dny, Vánice, Na laně, Starci na chmelu, Ostře sledované vlaky, Kdyby tisíc klarinetů, Kdo chce zabít Jessii…

Hana Charvátová, redakce

Irena Kačírková: Pro role dělnic a traktoristek nebyla vhodný typ

Většina diváků si Irenu Kačírkovou pamatuje z filmu Bílá paní a z pohádky Byl jednou jeden král, v níž hrála marnivou princeznu, kterou zajímají jen šaty a šperky. Do takových rolí ji režiséři často obsazovali. Jenže, jak už to bývá, v jejím případě platilo rčení, že někdo klame tělem.

Hana Charvátová, redakce