Kolo, kolo... noskopie. Aneb jak jsem několik let odkládala vyšetření střeva
FOTO: Jana Vargová

Kolo, kolo... noskopie. Aneb jak jsem několik let odkládala vyšetření střeva

10. 2. 2024

"Už ses objednala na kolonoskopii?" vyslechla jsem si manželovu otázku jako evergreen. "Ne, ale už o tom přemýšlím," zalhala jsem s vědomím, že tuto nepravdu nikdo nemůže odhalit.

V živé paměti jsem měla chvilku, kdy manžel vstoupil do ordinace připraven na toto vyšetření, a po hlasitém sténání vyšel s tím, že si kvůli nesnesitelné bolesti vyjednal zákrok v plné narkóze v nemocnici. Už tehdy mě zachvátila hrůza, děs, mrazení doprovázené studeným potem. Myšlenka, že se tomuto snad vyhnu, se uhnízdila v mé hlavě na mnoho let a už při vyslovení slovního spojení "tlusté střevo" způsobila nechuť k jídlu, třes, zvýšený krevní tlak a pocit strachu, jako kdybych se ocitla v neproniknutelné džungli obklopená močály s  netrpělivě a hladově vykukujícími hlavami krokodýlů.

Provedla jsem průzkum ve svém okolí. Kohokoliv jsem se zeptala, každý sdělil, že toto vyšetření neabsolvoval a absolvovat nehodlá. Tak kdo mi pomůže? Kdo mi dá informace podložené vlastní zkušeností? Manžel všechno zaspal, jeho líčení pobytu na vyšetřovacím lůžku se kumulovalo na: lehl jsem si, za chvíli jsem spal, a když jsem se probral, bylo hotovo. 

Jak léta naskakovala, čas mezi manželovými otázkami, kdy už s tím něco udělám, se krátil. Hernajs, vždyť mi nic není, zněla moje reakce. "A to začneš konat, až ti bude zle?" "A proč by mi mělo být zle? To přece nikdo neví," oddalovala jsem rozhodnutí. "Říká ti něco obsah slova 'prevence'? Ta se týká nejen například zubaře nebo gynekologa, ale i kolonoskopie," se smyslem pro znalost mi bylo odpovězeno.

Pro klid v rodině jsem při preventivní prohlídce u praktického lékadře požádala o doporučení k vyšetření tlustého střeva. Pan doktor se zastavil v pohybu, zbystřil a pronesl: to vás velmi chválím, hned to napíšu. A bylo vymalováno. Tak jsem se objednala.

Jak se blížil termín vyšetření, pro sebe jsem vymýšlela důvody, proč tam nejít. Zajásala jsem, když cedulka v našem domě oznámila, že den před mým vyšetřením u nás nepoteče voda. Tak to tedy opravdu nemohu, odpoledne musím začít pít projímadlo, k tomu nutně vodu potřebuji. Paní v recepci zdravotního střediska situaci pochopila bez poznámek a ihned mi nabídla náhradní termín. Moje tajné přání, že budou mít do konce století plno, se nesplnilo.

Den před dnem D jsem si namíchala první litr projímadla, poté druhý a třetí. A všechno šlo jako po másle. No, možná toto není vhodné přirovnání, ale je vystihující. Protože jsem předcházející tři dny jedla hodně málo a v projímací den vůbec, tak střevo nebylo zahlceno. Poslední litříček jsem vypila ve čtyři hodiny ráno. To už bylo zjevné, že projímadlo provedlo svoji práci na výbornou. Paní doktorka bude mít radost. 

"Škoda, že doma nemáme nějaké uklidňující prášky, to by se mi ulevilo," prohodila jsem do útrob bytu. "Na internetu jsem četl, že si můžeš říci o injekci, po které nic neucítíš, jenom ulevíš peněžence o dva tisíce korun," dostalo se mi fundované reakce. Spočítala jsem hotovost a s pocitem navýslovného strachu z bolesti jsem se manželem nechala dovézt do ordinace. 

Po vstupních administrativních formalitách a oblečení apartních bermud s prostřihem v zadní části jsem se sestrou začala licitovat. Budu moci vyšetření přerušit, když to nebudu zvládat? Mohu si zaplatit injekci? Máte nějaké utišující prostředky? Sestra, na první pohled zvyklá podobným dotazům, to už za podpory sympatické mladé lékařky vysvětlila, že injekci dostanu, zadarmo, tu, kterou požaduji, oni nemají a že někdy přidávají rajský plyn. Ihned jsem se zeptala, jestli ho mohu dostat. Usmála se, a že prý to zkusíme bez.

Seděla jsem na lůžku a s bázní hleděla na dlouhý šlahounek, který se mi má prodírat celým tlustým střevem stejným otvorem pro vstup i výstup. Jako kdyby se tam uvelebil nějaký had, který čeká, až přijde jeho čas. Vzápětí jsem ležela na levém boku a lékařka mi začala vysvětlovat, co se bude dít. Poslouchala jsem, a když jsem slyšela, že teď se musí zvládnout zatáčka, uvědomila jsem si, že nic necítím! Bože, na kterého nevěřím, vono to vůbec nebolí! Proč jsem tolik vyšilovala? To už doktorka konstatovala, že vidí slepé střevo. Jemu vstříc jsem věnovala myšlenku, že když už se mnou vydrželo více než sedmdesát let, tak ať zrovna teď nepřemýšlí o chuti moje tělo opustit. 

Asi po patnácti minutách bylo po všem. Jenže aplikovaná injekce byl nějaký oblbovák. Nemohla jsem se strefit nohou do nohavičky kalhotek, všechno mi bylo k smíchu, klika u dveří vedoucí ven z ordinace se nepravidelně hýbala. "Tady máte zprávu pro vašeho praktického lékaře, vše je v pořádku," loučila se paní doktorka s úsměvem ve tváři. "Máte tady doprovod?" S lakonickým - ano - jsem se rozloučila a kráčela vstříc manželovi. "Nějak se mi motá hlava a všechno je takové krásné," přivítala jsem ho. "Tys ještě nikdy neochutnala marihuanu? To jsou velmi podobné pocity." Protože jsem se motala z jedné strany na druhou, vzal mě manžel v podpaží a dostrkal do auta.

Odpoledne mi zavolala známá kvůli nějaké maličkosti. Injekční opojení pominulo, tak jsem si řekla, že se pochlubím hrdinským činem. "Ty jsi byla poprvé? To je dobře, já už několikrát," uzemnila mě a můj heroický pocit velmi rychle vyprchal. 

Naprosto neoprávněný strach z vyšetření, které člověku může zachránit život. Tak jsem vyhodnotila vlastní situaci. V počítači na mě vyskočily články oznamující, že ještě před několika lety byla naše republika bezkonkurečně na prvním místě ve výskytu rakoviny konečníku, tlustého střeva a úmrtnosti na tato onemocnění. Pocit, že jsem se zapojila do množiny těch, kteří si svého zdraví váží i díky preventivním prohlídkám, ve mně utvrdil myšlenku, že toto vyšetření určitě po nějaké době absolvuji znovu. Dnes vím, že se není čeho bát. 

 

 

 

zdraví
Autor: Jana Vargová
Hodnocení:
(5.1 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ilona Erika Kolář
Byla jsem 2x. Poprvé jsem ukecala sestru, aby mi nic nepíchala, že vše zvládnu. Navíc jsem přijela autem., což jsem zatajila. Sestra řekla, že někteří pacienty to vyloženě nechtějí, tak jim vyhoví. Na otázku doktora, zda jsem dostala injekci, jsem odpověděla, že ano. Ovšem pak jsem docela litovala. Doktor říkal, že mám příliš dlouhá střeva a že to bude dost nepříjemné. To ještě ještě netušil, že mám dvě kličky. Myslela jsem, že mi provrtají břicho a on sám řekl, že kdybych neměla injekci, strašně by to bolelo. Tekly mi slzy blolestí, zavřela jsem oči a myslela, že zkolabuji. Měla jsem měla strach, že odhalí mou lež a tak jsem dělala jakoby nic a pořád jsem si v duchu opakovala vydrž, vydrž, nic to není. Přežila jsem to, ještě jsem musela v čekárně zalhat, že mám doprovod a po půl hodině odjela. Podruhé po několika letech už jsem byla vycvičená, že jsem jela raději městskou. Tentokrát jsem si k mému nemohla vybrat, zda chci injekci či ne. Přes protesty mi ji sestra píchla. Vyšetření díky injekci nebylo tak bolestivé a když mi doktor řekl, že to nyní bude trochu bolet, protože narazili na kličku, tak jsem mu odpověděla, že za chvíli narazí na druhou. Po vyšetření mi bylo srašně zle, dokonce jsme i zvracela, zřejmě důsledky oblbovacích látek. Kdybych se mohla znovu vybrat, tak bez utišujících prostředků. A víte co bylo vůbec nejhorší. To projímadlo. Což o to, že všchno šlo spodem, ale mně se chtělo zvracet jen při pohledu na ten hrozný nápoj.
Soňa Prachfeldová
Ach jo i mě to nahání hrůzu. Uklidňuje mě, že jednou za dva roky dostávám skleničku na vzorek, odevzdám a žádné okultní krvácení.
Martina Růžičková
Moc děkuji za uklidňující článek. Již delší dobu se odhodlávám... Teď mi to půjde snáz.
Jana Kollinová
Byla jsem na vyšetření dvakrát. Poprvé zcela bezbolestné. Se zájmem jsem na display sladovala obra svých útrob a po ukončení jsem přihlouple prohlásila: "A to je všechno?" "A co byste ještě chtěla," usmála se doktorka. Podruhé jsem bezstarostně a bez obav ulehla na lože Záhořovo, a dřív než sestřička mi stačila vpravit dávku anestetika, tak pan doktor vesele rejdil už téměř na vstupu do tenkého střeva nedbaje mého celkového třesu bolestí. Doufám, že už budu nucena další podobný zákrok absolvovat.
Alena Tollarová
Článek na toto téma je pro osvětu určitě prospěšný. Kdo se nebojí, ať se přihlásí :)
Eva Mužíková
Jano, já patřím k těm, kteří pro neprústupnost střev ( i použití přispani) bolestí zkolabovala. Takže dvakrát jen při celkové narkoze.
Radmila Coufalová
Doporučuji si předem zjistit, jak toto vyšetření v příslušném zařízení probíhá a pokud vás to neuspokojí tak hledat jinde. Máte nárok na částečné přispání i analgezi, člověkem vnímá, ale nic nebolí. Vše na pojišťovnu. Po úkonu jsem se hodinku prospala a v pohodě mhd dojela domů. Jen to chce den volna, člověk je z toho přeci jen unavený.
Jan Zelenka
Kolonoskopii jsem absolvoval několikrát , vždy s injekcí a pokaždé bez problému. Injekce je nutná. nechápu, pro někdo musí za ni platit.
Daniela Řeřichová
Myslím, že článek bude pro mnohé prospěšný. Já jsem kolonoskopii absolvovala třikrát, v Nemocnici na Františku, na poliklinice v Revoluční a v soukromé ordinaci. Příprava a průběh je nepříjemný, ale vždy jsem měla možnost sledovat vyšetření na monitoru a všude byli velmi laskaví. Horší byla enteroklýza, zavedení nasojejunální sondy s kontrastní láskou za účelem diagnostikování onemocnění tenkého střeva. To probíhalo ve VFN na Karláku v podzemí a něco se jim tam hodně nepovedlo, tak to byl jeden z nejhnusnějších zážitků. Ale jinak díky za naše zdravotnictví.
Věra Ježková
Jano, je to individuální. Mě na kolonoskopii poslal gynekolog. Od začátku (pití fujtjablu) až do konce to bylo hodně nepříjemné. Injekci jsem nedostala, nevěděla jsem, že si o ni můžu požádat. Po vyšetření mi bylo špatně. Chvíli jsem zůstala v čekárně, než jsem byla schopna si zavolat taxi. Zle mi bylo ještě doma.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 43. týden

Tento týden se budeme ve vědomostním kvízu věnovat památkám kulturního světového dědictví zapsaných na seznam UNESCO.