Chvála kuchyňského škopku

Oprava, no to ses nechal

Takové to bylo, my zase měli koupání v plechové vaně, v kuchyni. Voda se hrála na kamnech. No to děs nechal dlouho omývat od maminky. Také jsem koupala svoje tři syny, ale byli mnohem dříve samostatnější, takže daleko dříve mi tato očista skončila. A tyhle škopky jsme také měli. Zlatý jar dneška.

Dvoudřez jsme měli doma také, studená mastná voda z nádobí byl vskutku humus. V koupelně jsme měli lázeňská kamna, takže bylo příjemné teplo na koupání. Můj vynalézavý strýc si v pavlačovém domě s velkou kuchyní udělal koupelnový kout v té kuchyni. Píšu o tom proto, že když jsme si upravovali byt na faře, dali jsme koupelnu také do kuchyně. Před ní jsme postavili kredenc, mezi kredencí a vanou závěs- seděla jsem ve vaně za závěsem a byla při tom v centru všeho dění. Líbilo se mi to víc, než klasické koupelny, kde jsem se cítila příliš opuštěná. Ale to už jsme měli děti. Po deseti letech jsme dostali byt s koupelnou . Ale na ten farní byt, který jsme si zařídili sami, ráda vzpomínám.

Milé dámy, díky za vaše příspěvky. Soustředily jste se ale hlavně na škopky.-

Honzo, díky, je to milá vzpomínka. Samozřejmě tuhle sobotní očistu jsme zažívali asi všichni, jen velikost nádob byla různá.

Tak mi to připomnělo moje dětství.Měli jsme litinovou vanu na takových zdobných nožičkách,nad vanou karmu a přes vanu se dávala stará deska od stolu,na níž stála plechová vanička.V té se vykoupali jako první mladší sorozenci,já s bráchou jsme si zatím užívali teplé vody pod deskou, v částečném šeru.Hráli jsme si s kartáčkem, s klackem na prádlo - to byly naše lodě. Když byli sourozenci umyti,usušeni a odneseni do postelí,tak došlo na nás...Museli jsme se mýt sami,leda hlavu umyla máma. Pak nás vyndala postupně z vany (deska i vanička byly už pryč), usušeni, ještě jsme si museli Perličkou vyčistit zuby (brácha pastu jedl...) a pak jsme byli odneseni do postelí.... Ten dvouškopek,co se s vyndavacími nožkami zastrkoval do stolu,jsme měli taky, voda se tam musela extra nalít. Pro mne to byla hrůza ,mýt nádobí po 6 lidech, ty hrnce a plechy od pečení....Kolikrát jsem brečela nad tou nekonečnou haldou...Okolo r. 1968 nám Domovní správa instalovala dvoudřez i s přívodem vody,tak to bylo už o něco lepší.

Ano, takové kuchyňské škopky měla moje babička, ale mylo se v nich jen nádobí. Na koupání už tehdy měla koupelnu. Sice s kotlem na teplou vodu, pod kterým se muselo předem zatopit, ale zase i se sprchou. Tu jsme si jako děti užívaly.

Také pamatuji dvojdřez na nádobí.My jsme se koupaali v prádelně,kde byla velká vana,kterou sehnal tatínek kdesi,byla tam kamna,v těch se zatopilo ,babička nanosila v kýblech vodu od studny,která byla v půli ulice.To se nadřela.Voda se ohřála a koupala jsem se já první,potom rodiče,nakonec babička.Také v jedné vodě,jen se přidávala teplá.Byl to skoro přepych,že jsme se nekoupali v neckách v kuchyni.V dřezu na nádobí jsme se nekoupali.Rozhodně se nevycintalo tolik vody jako dnes.Za našeho dětství byla,oproti dnešku,čistota půl zdraví,špína celý.

Pane Jendo, tentokrát máme příspěvky k Vašemu zajímavému článku všichni hodně podobné. My jsme měli v městském bytě v Podkrkonoší sice jakýsi koupelnový kout s vanou a kamny na ohřívámí vody, avšak topení uhlím v nich bylo téměř neproveditelné. Proto maminka ohřívala vodu ve velkém hrnci na kuchyňském sporáku. Když jsme se s maminkou přestěhovaly do domku v Jižních Čechách, po otcových rodičích, měly jsme prádelnu s kotlem na ohřívání vody. Tu však jsme si ale musely nanosit od studny na dvoře. Elektrické čerpadlo bylo do prádelny zavedeno později. Na koupání sloužila kovová vana, kterou za chladného počasí jsme přenášely do bytu a vodu ohřívaly v zásobníku /"medenci"/ na kuchyňských kamnech. To jsme praktikovaly více než deset roků, pak teprve jsme s tehdejším přítelem přestavěli spíž na koupelnu s vanou a elektrickým ohřívačem vody.

Díky vám všem za vaše ohlasy a vzpomínky.