Chvála kuchyňského škopku

Jendo, očistu těla jsi vylíčil zajímavě. U nás doma také probíhala koupel v neckách, nebo v plechové vaně, v kuchyni. Tam stála velká kamna, která měla vedle topeniště ve zdi vestavěný velký železný kamnovec. Tam se stále ohřívala voda, která sloužila nejen na mytí nádobí, pro dobytek i úklid domácnosti. V sobotu se musel ještě postavit na kamna velký hrnec, voda z kamnovce by nestačila. Nejdřív koupání mne a sestry, pak rodiče. Do mýdlové vody se následně namáčelo prádlo, které jsme rády sešlapávaly a mnohokrát do toho nestabilního prádla spadly... hezké vzpomínky Jendo.

Váš článek mi přivolal podobné vzpomínky na dětství, kdy se nosila voda od studny a ohřívala v hrnci na kuchyňských kamnech. Ten mycí stůl doma byl, ale škopky byly jen na nádobí. Díky.

Co se týká plechové vany, tak i u nás se ve vaně okoupala postupně celá rodina. Nejdříve my děti a pak šly do vany rodiče. Dvojdřez jsme doma neměli, pouze jeden škopek a umyté nádobí se odkládalo na stůl. Ale tento dvojdřez měli manželovi rodiče.

I my jsme měli na nádobí takový mycí stůl. V tom prvním škopku zbyla vždycky hrozná mastná voda plná nudlí, a ta se dala praseti. Na koupání byla plechová vanka, a jak píše Elena, napřed jsem šla já, a potom rodiče.

Také jsme doma měli dvojdřez, ale pouze na nádobí. Na tělo byla vždy vana a přinášela se do kuchyně a voda se ohřívala na kamnech. První děti a pak rodiče. Později již byla koupelna.

Oprava: ohřívání vody - ne vidy.

Já pamatuji koupání v dřevěných neckách. Koupala jsem se první a hned jsem šla v noční košili do postele. Pak se koupali naši. Když jsem byla v létě u tety, koupali jsme se v kovové vaně na zahradě. Později měla babička v koupelně kotel na ohřívání vidy, tak jsme se jednou týdně koupali tam. častěji se voda na koupání neohřívala. Dvojdřez byl jenom a nádobí.

Jendo, dobrý. Pobavil jsi mě. Babička taky měla dvojdřez. :-)

Mycí stůl jsme měli doma, velmi dobře si ho pamatuji. Voda se musela ohřívat na kamnech. Na koupání jsme měli vanu. Pak jsme se přestěhovali do paneláku, měla jsem 10 let. Tam už bylo vše krásné nové, vana, teplá voda. Moje mamka tam bydlí dodnes, je jí 92 let.

Jendo , tak tohle moc dobře znám. Chodili jsme pro vodu do studny, od té doby se bojím hloubky. Vodovod a koupelnu jsem doma poznala až ve svých šestnácti letech po přestěhování do bytovky. Ale do školy jsme chodili čistí. U nás byl čuně jen táta.