Domácí knihovna. Pro mladé spíše přežitek, pro starší nezbytnost

Knihy mám ráda, ale mám jich teď ve svém malém bytě něco přes dvacet, jsou to knihy, ke kterým se ráda vracím. S manželem jsme kdysi měli velkou knihovnu, on byl velký čtenář, ale to bývalo. Když už se knihy nevešly nikam, začali jsme si je půjčovat. Syn před 10 lety byt zrekonstruoval a má jen pár knih, ke kterým má zvláštní vztah. Velkou knihovnu nechce. Já na ni místo nemám, ale vidím, že mi vlastně nechybí. Městskou knihovnu mám 200 m od domu, tak není problém si pro nové knihy dojít. Takže vlastně té mladší generaci rozumím.

Doma mám také knihovnu a v ní spoustu knih, i nepřečtených :-). Spoustu knih jsem vyhrála v různých soutěžích, a nejvíce na KNIHOMOLU. Spoustu knih jsem věnovala starší dceři abych pro další udělala místo, které je už opět zaplněné.

Bez knihovny nebo bez knih si to nedovedu představit. Ovšem je pravda, že už jich mám jen několik stovek. Všechny, co jsem měla, by vydaly na obří knihovnu, která by v paneláku zabrala místo nábytku. Takže jsou zredukované, rozdané, některé i prodané. A teď už kupuji jen ty, ke kterým se vracím. Zbytek zařídí knihovny nebo kamarádi/dky, jejichž knihovny mají tolik knih, že je ani nemůžu všechny dočíst.

Paní Řeřichová, pochopitelně jsou výjimky, jako u každé činnosti. Myslím tím dnešní obecný trend. Výjimky budou i v budoucnu, ale vývoj nezastavíme.

:-) S knihami jako podle Kafky : Schodiště, které není notně vyšlapáno od kročejů, je jen kusem nesmyslně sroubeného dříví. :-)

Pane Zelenko, záleží na prostředí, v jakém děti vyrůstají. Když jsem šla poprvé s malou vnučkou do knihovny na Mariánském náměstí, zeptala se knihovníka, kolik knížek si může najednou vypůjčit. S úśměvem odpověděl, že 24, pokud je unese. Od čtrnácti let pak pracovala v knihovně jako dobrovolnice, nyní studuje dvě VŠ najednou. Na společné dámské jízdy nechodíme do cukrárny, ale do Academie. :-)

Také jsem byl členem Máje. Zapomněl jsem to napsat.

Otec byl členem Klubu čtenářů a tak u nás byla poměrně velká knihovna. Tu jsem pak pilně doplňoval knihami z pražských antikvariátů. Hlavně klasika. Soudobá literatura mě moc nezajímala. Když jsem byl už po druhé ženatý, v mé knihovně byla asi 2000 knih. Čerpal jsem z nich podněty pro svou tvorbu. Po přestěhování jsem asi 600 knih rozvezl po domovech důchodců. Bohužel hlavně beletrii, kterou teď postrádám. Dnešní mladí ani číst nemohou. Nemají na to čas, protože většinu dne čumí do chytrého telefonu. Knihy nepotřebují.

Nedovedu si představit život bez knih, knihoven a příjemný domov bez knihovny. Knihami jsem byla obklopena od mala, brněnská babička s dědou jich měli plný domek, babička musela mít kartotéku, jak v knihovně. Mnoho krásných mi zůstalo, mnoho jsem dala pryč, dost nakupovala - a neznám větší radost, než si koupit knihu. El. čtečku také mám, ale není to ono, ani si přečtené tolik nepamatuji. Je to ale šikovné, zvlášť když mne bolí zápěstí - dnešní knihy se vydávají na těžkém papíru. Audioknihu jen když jsem nemocná. A zrovna ty , na které se stávaly fronty, už většinou nemám .

Marie M., ty jsi moje krevní skupina. Bez knih, knihkupectví a knihoven si nedovedu život představit. Knižní čtvrtky a s nimi spojené fronty byly, předpokládám, i mimo Prahu. :-)