Domácí knihovna. Pro mladé spíše přežitek, pro starší nezbytnost

Ještě dodám. Obě dcery mají domácí knihovny a syn má knihkupectví.

Knihy a domácí knihovny miluju. V mládí jsem byla členem Klubu čtenářů a Máje. Když jsme se s manželem vzali, měli jsme skoro všechny 2x. Ve čtvrtek vycházely podpultovky.

Smutné je, že rodiče dětem skoro nečtou. Mám s tím špatné zkušenosti. Pedagog na penzi. Jindra

Rovněž souhlasím s názorem Miloslavy R. (08:18). To, zda a jak byly knihy kvalitní v dobách dnešních seniorů nelze tak snadno zaškatulkovat, jak prezentuje paní Charvátová. Byly dostupné knihy světových i českých klasiků, i brak, a záleželo na rodině, který literární směr preferuje. Tolik knih z knihovny mých nemajetných rodičů, co jsem přečetla do svých 18 let, jsem nepřečetla za několik let dospělosti. Můj vnuk spolu s partnerkou při rekonstrukci nově zakoupené prvorepublikové vily mají v projektu velkou knihovnu. Na moji otázku, proč právě knihovnu, když je to "nemoderní" odpověděla partnerka vnuka, že knihy jsou pro ni neoddělitelnou částí dětství , dobou kouzelných chvil před usínáním, kdy jí a sestře každý večer babička četla a těmito intimními chvílemi vytvářela trvalou vazbu ke knihám, a to by ráda přenesla i na svoje děti. Stále jsou mladí lidé, kteří budují své knihovny. Popravdě, nechápu podstatu konfrontace vlastnění obsáhlé knihovny a její absence dříve a dnes.

Ano knihy byly, ovšem jaké. Knižní čtvrtky a před knihkupectvím od brzkých ranních hodin fronty. S opravdu zajímavými tituly uspělo prvních pět, ostatní měli smůlu. Chtěné tituly byly na rozdělovník. Ani jako člen knižního klubu člověk málokdy dostal co by chtěl. A ještě to bylo podmíněno tím, že se muselo vzít 5 knih aby si dostal tu žádanou.

Dobrý den, já si hlavně půjčuji v knihovně. Pokud se mi v knize něco líbí, tak si udělám poznámky jak ze skripta kdysi na VŠ. Pokud mě nová kniha uchvátí, tak si ji koupím. Po přečtení je někomu věnuji. na co se mi má prášit na knihy v knihovně, když je mám na věčnost v hlavě. Už to tam nebudu znovu cpát. Jindra

Knihy čtu více od podzimu do jara a vždy jsem si říkala, až jednou budu v důchodu, znovu se podívám do svých knížek, které jsem z časových důvodu nedočetla nebo rozečetla a nebo už i opomněla obsahově. Letos mi bylo šedesát a jsem v přípravách, nařídila jsem si křesílko na čtení u lampičky, začala opět chodit do knihovny a připravuji se, až za čtyři roky ukončím zaměstnání a nabudu titul "důchodce", křesílko na čtení v knihovně se stane mým velmi oblíbeným místem v mém domě. Mám z toho radost.

Za komunistů bylo opravdu těžké některé knihy sehnat např. Foglarovky.

Knihy sice byly, ale na Hrabala, Otu Pavla nebo zde zmiňovaného Párala apd. se skutečně stávaly fronty...tuším, že nové knihy vycházely ve čtvrtek, pak jsme si je s kamarády navzájem půjčovali a hodně jsme si jich vážili. Dnes mám doma stále spoustu knih, ale nejsou vidět. Kvůli štěňatům a jejich čtenářským pokusům jsem je dala v obýváku do velké komody.

Souhlasím s paní Richterovou v 8:18, že je leccos v článku trochu překroucené ... Já mám knihy ráda, ráda si je kupuji a vlastním ( mnoho jich mám také po rodičích a prarodičích), tím pádem vlastním i knihovnu (knihovny). Když jdu k někomu na návštěvu, tak po výhledu z okna, hned hledám knihovnu, pak teprve sedám ke kafíčku :-) Knihovna, a někde poblíž ušák s lampou, dělá nad svůj prvotní účel byt zabydlený a útulný ...