Riga v zimě
Všechny fotografie: Jaroslava Handlová

Riga v zimě

3. 2. 2024

Lotyšské hlavní město Riga má návštěvníkům co nabídnout celoročně. Umožní vám nasát atmosféru středověkých úzkých ulic i náměstích v historickém centru. To bylo zapsáno na seznam UNESCO již roku 1997.

Můžete se seznámit s památkami, ale i novou moderní architekturou, kulturou. Všechno asi nezvládnete během prodlouženého víkendu, ale věřím, že vás Riga upoutá a mile překvapí vždy. Nemusí to být jen v čase adventním, jako jsem letěla já, ale kdykoliv.

Pokud chcete, prozradím Vám, jaká milá i nemilá překvapení na mě číhala. K tomu prvnímu již došlo v odletové hale v Praze. Odbavení jsem si připravila sama doma přes internet do mobilu. Je to výhodné. V odletové hale se nemusí čekat ve frontě, jako kdysi u příslušných přepážek. Měla jsem radost z vlastního zvládnutí a pak i bezproblémového projití dlouhou halou k turniketům před bezpečnostní kontrolou. Tam stačilo přiložit mobil s otevřeným QR kódem na čtečku a úspěšně projít dál. Plynulému pokračování však již bránil dav lidí, který jsem spatřila v následujícím otevřeném prostoru. 

Bezpečnost nade vše
Dlouhá řada, vyrovnaná do téměř pravidelného dvojstupu se klikatila jako mohutný had nepředstavitelné délky s mnoha záhyby. Ta fronta postupovala sice pomalu, ale jistě podél vytýčených stojanů s pevnými stuhami. V prosinci nám všem přibyly svetry a kabáty. Je to jiné než v létě, když tam odložíte jen pár drobností do jednoho boxu.  Teď každý z nás potřeboval dva až tři plastové boxy.
Již ve frontě jsem se pomalu rozepínala a vysvlékala, abych nezdržovala jako někteří jiní. Zahlédla jsem, jak se mnozí dokonce vyzouvají a jdou k pohyblivému pásu bosy, ale jiní obuti. Příkaz obsluhy byl jasný: ještě boty! Já taky? Otázala jsem se nevěřícně. Paní, zvedněte nohu, vyzval mě kontrolující chlapík. Uposlechla jsem a pak uslyšela jeho odpověď: Všichni, kteří mají boty nad kotníky musí se vyzout a odložit do boxu k projetí přes tento chytrý přístroj. Učinila jsem, jak nejrychleji to šlo, a v ponožkách vkročila do bezpečnostního rámu. Vše v pořádku, nic v krabicích, ani na mně nepípalo, ba ani já už nepípla. Sláva, mohu odletět.

Přílet do Rigy
Trochu opožděný čas odletu posádka stačila do cíle dohnat. Cesta trvala necelé dvě hodiny. Kapitán nám před přistáním ohlásil přesný místní čas. Od té chvíle jsem si všimla, že můj chytrý mobil ukazoval dva časy vedle sebe, český a lotyšský. Obyčejné hodinky bylo nutno posunout o jednu hodinu vpřed. Teprve v tom okamžiku jsem si uvědomila, že zde nastala tma ještě dříve, než je tomu v zimě u nás. Zdůrazňuji to, protože v tom spatřuji jednu z nevýhod zimního cestování do severnějších oblastí.
Výhodou naopak bývá menší počet turistů, nižší ceny letenek a v mimosezóně také levnější ubytování.

Překvapivé šero ještě v 9 hodin ráno
V sobotu po snídani jsem se vydala ještě za šera objevovat zajímavosti v okolí penzionu. Vrstvy sněhu ze silnic byly odstraněny. Na prázdných prostranstvích vznikly vysoké haldy, z nichž měly radost hlavně menší děti. Kutálely se shora dolů, házely po sobě sníh, byly ve svém světě bezstarostně šťastné. Kráčela jsem chvílemi po prohrnutých chodnících, ale nedalekým parkem jsem se místy trefovala do hlubokých stop, vyšlapaných ve vysokém, nádherně čistém sněhu. Zde ležela zhruba patnácticentimetrová vrstva.

Zatoužila jsem dostat se ke břehu menší říčky. V němém úžasu jsem pozorovala poletující velké ptáky, kterých zde byla najednou snad celá stovka. Byli to převážně rackové a kachny. Bravurně ovládali svá křídla, nesrazili se ani při bleskurychlém přistávání v tak velké skupině. Pohled na ně rázem nasadil křídla i mým myšlenkám. Čím jsem si zasloužila tak nečekaný radostný zážitek? Prostě jsem se zase jednou ocitla ve správné chvíli na správném místě. To ptactvo se tam neshluklo kvůli mně. Tak domýšlivá nejsem. Příčinou byla milá stařenka, která jim plnými hrstmi pohazovala krmení z velké tašky, dokud ji nevyprázdnila. Oni chytali sousta již za letu, ale jiní zase zobali až na břehu a neustále vzlétali znovu a přilétali také další noví, dokud bylo co ulovit do zobáků. 

Státní opera
Podle mapy v mobilu jsem viděla, že se nacházím v blízkosti budovy Státní opery. Neměla jsem původně v plánu jít dovnitř. Ovšem po té okouzlující ptačí árii, mě zvídavost dohromady s venkovním chladem -8 °C, vtáhly do otevřených dveří budovy. Vánočně vyzdobené foyer působilo přívětivě. Topení rozmrazilo mé zmrzlé ruce. Také již byl můj čas na dopolední kávu. Jenže v Opeře kavárna nebyla.  Nechala jsem si poradit od tamní provozní a odebrala jsem se jen přibližně o 100 m dále a překročila práh doporučené kavárny Kolonáda.  Káva nezklamala a zahřála útroby. Ceny podobné jako u nás 3 eura za velké preso, včetně zpropitného.

Památník obětem válek
S pocitem blaženosti jsem se vydala k pomníku, který byl na dohled hned za mostem. Úzký monolit se vypíná do výšky přes 40 metrů a na jeho špici je postava ženy, držící nad hlavou tři hvězdy.

Okolo stála policejní auta, zrovna tam probíhala nějaká menší demonstrace. Spěšně jsem to místo raději opustila, netušíc přesně, o co demonstrujícím šlo. Prý nespokojenost s některými místními politiky. U toho být nemusím. Nemohu si dovolit zde ztrácet čas!

Další radost především pro rodiny s dětmi
Cestou dál jsem narazila na malý a trochu neobvyklý vánoční trh. Kromě běžných stánků s občerstvením mě uchvátil pohled na prostor za drátěným plotem, obklopený dětmi. Mezi malými domečky a hromádkami sena a slámy poskakovali a jinak skotačili krásní, velcí, živí králíci pro potěšení nejen nejmladší generace. Všichni zde přítomní ale museli strpět hlasitou produkci hudby, valící se na ně z tlampačů u atrakcí.

Vzdálila jsem se až k dalšímu, tentokrát vysokému plotu z pevných železných mříží. Za ním je skvost, který zvenčí je ještě monumentálnější, než jsem očekávala. Musím vám ho aspoň trochu přiblížit v následujícím odstavci a fotkách.

Velkolepá ortodoxní katedrála Narození Krista
Byla budována v letech 1876–1884 a stala se největším pravoslavným kostelem v Pobaltí. Budova v novobyzantském stylu byla nejdražší stavbou své doby v Rize. Interiér byl bohatý svými uměleckými sbírkami cenných ikon a dalších předmětů. Během sovětské éry ho úřady uzavřely, cennosti byly buď zničeny nebo uloupeny. Budovu proměnily v planetárium a restauraci a objekt dostal název Republikový dům znalostí. Teprve po znovunabytí lotyšské nezávislosti v září r. 1991 mohla začít nákladná rekonstrukce a interiér musel být zcela nově vybaven. Tak se znovu katedrála Narození Krista stala sakrální stavbou. Vnitřní rekonstrukce prý ještě probíhá, ale konají se tam pravoslavné bohoslužby. Avšak v čase mé návštěvy byla uzavřená. Bez dlouhého otálení jsem se vydala vstříc dalším zajímavostem.

Řeka Daugava
Významnou vodní tepnou Lotyšska je řeka Daugava. Pramení na území Ruska, kde se jmenuje Západní Dvina. Nejprve teče jihozápadním směrem do Běloruska. Pak již její tok směřuje k severozápadu na hranice s Lotyšskem. Jen přes tuto zemi má její tok délku 352 km. Po průtoku Rigou ústí Rižským zálivem do východní části Baltského moře.
Teprve, když přijdete k jejímu břehu, nebo vkročíte na některý z pěti zdejších mostů, uvědomíte si její šířku. U břehu Daugavy stojí i bývalý hrad, zčásti přebudovaný na Prezidentský palác. Ten není běžně přístupný veřejnosti. Zájemci o prohlídku se musí písemně dlouho předem objednat. V areálu hradu se však nacházejí dvě zpřístupněná muzea, kde není potřeba se objednávat. Národní muzeum lotyšských dějin a Historické muzeum s příležitostnými výstavami. 

Jedna z největších tržnic Evropy
Nazývá se Central market a nachází se v bývalých hangárech po proslulých vzducholodích Zepelin. Haly byly propojeny a zmodernizovány. Rozmanitý sortiment je zde přehledně uspořádán v čistém prostředí. Některé potraviny jsou za průhlednými skly, jiné v mrazících pultech, další v regálech. Nechybí ani jídelní prostory s nabídkou typických pokrmů. Rozhodně stojí za to sem také zavítat. Po rychlém prozkoumání jsem si zde koupila aspoň typické plněné pirohy.
Na širokém prostranství před halami byly ještě stánky s různým spotřebním zbožím.

To nejhezčí nakonec: Staré město, zvané Vecriga
Do této nejstarší zachovalé části města vás zcela neomylně dovede zdejší nejvyšší kostelní věž, vysoká 123 metrů. Náleží evangelicko-luteránskému chrámu sv. Petra. Ten má široké průčelí s pozdějšími barokními portály směřujícími do Reformačního náměstí. Jde o zděnou gotickou, původně jednolodní stavbu z počátku 13. století. Požáry a války přinesly zkázu nejen chrámu, ale především kostelní věži. Musela být vícekrát v běhu staletí opravována. Charakteristická je osmibokými tříúrovňovými báněmi, zakončenými špicí s kohoutem. Nyní je možné vyjet výtahem k ochozu ve výšce 72 metrů a kochat se panoramatickými výhledy. Tam už mě bohužel nepustili, zavíralo se.

Další, ještě významnější církevní památkou je Katedrála Panny Marie, zvaná Rižský Dóm.
Je největším středověkým kostelem v pobaltských republikách. Založen byl r. 1211 biskupem Albertem. Do věže Dómu se nechá vystoupat jen po schodech, výtah zde není. Zato jsou v kostele největší varhany a konají se pravidelné varhaní koncerty. Jejich termíny bývají zveřejňovány 2 měsíce dopředu.   

Radniční náměstí se nachází v těsné blízkosti výše zmíněných chrámů a je vyhledávaným cílem většiny turistů. Na něm stojí Dům Černohlavců, nazvaný podle černých pokrývek hlav dřívějších německých kupců, sdružených ve Spolku hanzovních měst. Součástí hanzy se stala Riga již ve 13. století, což jí dopomohlo k rozvoji obchodu i města. Památný Dům byl vybudován na počátku 14. stol. V pozdější době byl vícekrát přestavován a doplňován novými zdobnými prvky. Během druhé světové války bylo Staré město poničeno německým bombardováním a původní hanzovní dům téměř zmizel ze světa. Oprava byla nemožná. Proto na jeho místě byla podle starých plánů vystavěna znovu nová budova, kterou se podařilo dokončit roku 1999. 

Mezi 16.-18. hodinou se zavírala všechna muzea, galerie, chrámy. S večerem však ožívaly kavárny, bary i restaurace. Rušno bylo i kolem stánků na vánočních trzích ve Starém městě. Patřičně jsem nasála zdejší atmosféru. Svařené víno pro zahřátí jsem si však raději dala až v útulné kavárničce s pohodlnými křesly a ohněm v krbu. Po dni plném chození, poznávání a vstřebávání nových dojmů jsem si zde báječně chvíli odpočala. Pak už rychle „domů" jít spát. Dopoledne mi letí letadlo, a to nepočká! 

To byl jen částečný popis několika míst, kam jsem během návštěvy Rigy zavítala. Něco více o zážitcích přibližují i moje fotky. Informace o historických datech a dalších údajích jsem čerpala z lotyšských propagačních materiálů.

 

 

cestování
Hodnocení:
(5 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Fiala
Riga je krásná a příjemná, byli jsme tam v létě, kdy byly slavnosti slunovratu. Pouze bych opravil text, že parkem neprotéká malá říčka, ale kanál od Daugavy. V přístavu jsme si půjčili loďku a projeli jsme na ní celý kanál. V nedaleké Jurmale je také krásně.
Marie Novotná
Super víkend. Obdivuji odvahu a nádherně popsaný i nafocený víkend mimo domov. Díky za sdílení.
Helena Přibilová
Jaruško, s velkým zájmem jsem si přečetla Tvůj článek o Rize a prohlédla i hezkou fotodokumentaci. Do pobaltských zemí jsme se vypravili v červnu roku 2001 a máme na ně hezké vzpomínky. Líbila se nám zdejší města a také venkovská krajina. Děkuji za připomenutí.
Daniela Řeřichová
Milá Jarko, dychtivě jsem přečetla tvůj článek a velmi oceňuji popisky u skvělých fotografií. Jsi cestovatelka tělem i duší. Riga má opravdu co nabídnout, a jak píše p. Milan P., i okolí. V Rize jsme byli před mnoha lety s manželem na pozvání našich festivalových hostů (mj. S. Kalniete – V plesových střevíčkách sibiřským sněhem, D. Geka – Sibiřská sága, atd.). Pobaltí má pohnutou minulost a velmi příkladnou současnost. Zajímavé je i Estonsko či Litva. Co se týká tvých negativních zážitků z letiště, já jsem nejhrůznější několikahodinové odbavování zažila v říjnu v Pekingu, tam už nikdy v životě.
Věra Ježková
Jarko, moc ráda jsem s tebou do Rigy zavítala. Pro Pobaltí mám slabost. V Rize jsem byla kdysi jen jeden den, asi deset dní v Litvě.
Milan Pepo
Dík za pěkný článek a fotky. Vrátila jste mi vzpomínky. :-) Kdyby jste přijeli do Rigy v létě a na víc dnů, tak bych doporučoval návštěvu Jürmaly. Je to lázeňské město asi 25 km od Rigy na pobřeží Rižského zálivu. Jezdí tam příměstký vlak. Oblázková pláž dlouhá 30 km, stejně jako město. Po bouři tam můžete nalézt kousky jantaru. Jinak samotné město má taky co nabídnout. Stylové lázeňské domy, vila lotyšských prezidentů nebo Brežněva, dnes muzeum. Na koupání to moc není ani v létě, ale procházka po městě a pláži stojí za to. Jinak jeden subjektivní pocit... u moře jste asi byli všichni. Když se koukáte na obzor, tak jej máte na úrovni očí anebo pod. Tady jsem měl pocit, že mám horizont nad hlavou. ;-)
Blanka Lazarová
Jaruš, krásně jsi to popsala i nafotila. Profesionál se v tobě nezapře. Děkuji za pěkný cestovní zážitek, byť jen virtuální. :-)
Naděžda Špásová
Jarko jsi dobrá, že umíš cestovat sama. Byl to asi moc hezký výlet, Riga je určitě zajímavá. Fotky jsou hezké.
Anna Potůčková
Článek se mě moc líbí nebot jsou v něm popsány zajímavosti tohoto mě zcela neznámého města. A fotky s popisky jsou moc prima. Díky za tuto fotoreportáž.
Jana Kollinová
Obdivuhodně zpracované zážitky z návštěvy Rigy.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?