FEJETON: Bádáte mezi dětmi? Odežeňte dospěláky!

Tomáši, tak já jsem chtěla být tou letuškou. No nevyšlo to, tak jsem párkrát letěla alespoň jako pasažérka. A zkusím se zeptat vnoučat, čím by chtěla být. Ještě mě to nenapadlo. Tak se těším na jejich plány.

Zveřejněný průzkum mě, pane Poláku, přiměl k tomu, že se při příští návštěvě zeptám pravnučky (5 let), čím by chtěla být, ale odhánění dospěláků respondentku k odpovědi nepřiměje, musela bych ji vyrvat z rukou tatínkův mobil a to si netroufnu, protože vůbec netuším, co by následovalo a já si kvůli průzkumu nehodám kazit iluzi dokonalých potomků.

Moc hezké konstatování pravdy. Já chtěla být vždycky paní učitelkou a stala jsem se chemickou laborantkou. Ale nepřešlo mě to, stále si během života představuji, čím bych chtěla třeba dnes. Rozhodně zase něčím jiným.

Paráda s patřičnou nadsázkou.

Přát si můžem leccos, ale záleží, co život přinese, to je na tom to napínavý.

Díky za další přísun nedělního ranního zpříjemňování. - A otázka: víte, jestli někdo z dospělých si někdy řekl: Kdybych byl býval věděl, co mě čeká, tak jsem se popelářem stal hned a nemusel jsem ztratit nervy a léta života.

:-) :-) Svatá moje trojice - havíř, astronaut, záškodník - symbolismus tvořivého života :-) "V těch krajích duše mé,/ kde neplá světlo denní,/ zas dávným šelestem se blíží doba žní./ Mé zrní ztracené/ tam zavál vítr snění/ a v klasech mlékem zrá mu záře měsíční... / :-) :-)