FOTO: Z rodinného archivu Marie Měchurové

Lež má krátké nohy a daleko nedojde

31. 1. 2024

Byla jsem ve čtvrtém ročníku na SEŠ a pomalu se nám blížila maturita. Přesto jsem neodmítla pozvání spolužačky na májovou veselici v jedné vesnici nedaleko Zlína, tehdejšího Gottwaldova.

Můj příběh Soutěž - zima 2024 vzpomínky

Autor: Marie Měchurová

Hodnocení:

(5 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 2.2.2024 10:24

Hezké povídání, ano tehdy tomu tak bylo, rodiče byli rozhodně přísnější, než dnes, ale myslím, že nám to neuškodilo. Často jsem si říkala dříve, nebudu jako moje máma ale co naděláte geny tu jsou. A starost o děti s námi zůstává i o ty velké.

Libuše Heulerová 1.2.2024 17:05

Maruško, kvůli šusťáku jsme jednou s kamarádkou stály frontu před obchodem až otevřou. Když otevřeli, tak nás dav namačkal na výlohu a když jsme se konečně dostali do obchodu tak už byli vyprodaný. No prosně smůla, tak jsme taky musely nosit ty mačkaný.

Alena Vávrová 1.2.2024 11:49

Kvůli šusťáku jsme jely se spolužačkou ze střední stopem až do Prahy. Neúspěšně ;-)) .

Hana Rypáčková 1.2.2024 08:26

Jo, šusťáky...U nás se taky vyšetřovaly šusťáky, ale ty pašované z Rakouska, pašerák je nevybalil celé, jen kousek a byly to jen půlky . Někdo postižený se "nedal" a udal na WB. No a tak se odchytávaly kabáty na ulici.

Jan Zelenka 31.1.2024 22:05

Příhoda až bizarní. Ale i toto se stává. Hezká vzpomínka

Blanka Lazarová 31.1.2024 16:59

Marie, měla jsem to s tím šusťákem stejně. Se ségrou jsme měly mačkanej, sedlo v pase a záložka asi čtvrt metru. Kdyby se to popustilo, byl by mi i dneska. Ale já pak dostala od jedné naší známé asi ve třinácti z Vídně hladkej a to bylo něco. Všichni mi ho záviděli. Na to se nedá zapomenout. :-)

Jitka Hašková 31.1.2024 12:33

Zajímavá příhoda.

Věra Lišková 31.1.2024 11:52

Kdo nezažil, ten nepochopí, jak se šusťák obtížně sháněl, byl to módní hit a fronta stála i v Tuzexu, kde se prodávalo zboží pouze za cizí měnu. Nevím čím nás tento módní plášť tak okouzlil. Oblečení bylo k tehdejšímu nízkému platu poměrně dražší než dnes a stály se i fronty na nové zboží.

Libuše Křapová 31.1.2024 10:25

Jasně - co by tomu řekli lidi :-) Až moc dobře znám :-) Dík za hezké povídání, Maruško :-)

Naděžda Špásová 31.1.2024 10:14

Taky jsem z vesnice, já zase slýchala, že se nevdám. Přiznám se, že jsem žádná puťka nebyla. Aspoň mám na co vzpomínat.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

V polobotkách do zasněženého Kořenova aneb Neopouštějte svá zavazadla

Bylo to již dávno, kdy jsem dostala poukaz ROH pro dva do Krkonoš, do chaty Zvonička v Kořenově. Vypravili jsme se s krosnou na zádech a běžkami. Na poukazu jsme měli popsánu cestu, jak se tam dostat. Choulila se u lesa a asi o 100 metrů výše než vlaková stanice.

Libuše Juráčková

Vtipnější vyhrává: Pozor na přepracování

Celý život jsem pracovala s lidmi, a to ve třech dost odlišných oborech (školství, finančnictví, justice). Bývalo to neskutečně zajímavé, ale také dost vyčerpávající. Lidské osudy, povahy, chování, zvláštnosti před vámi defilují celou pracovní dobu, často i mimo ni.

Dagmar Zwyrtková

Jak jsem přišla o svoji oblíbenou kšiltovku

Tento příběh mi připadal legrační až z odstupem času. Patří spíš do oblasti černého humoru. Bylo mi dvacet, pracovala jsem v Otrokovicích v Moravanu, kde se vyráběla malá sportovní letadla, v plánovacím oddělení.

Marie Měchurová

Prázdniny před šestapadesáti lety

Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po maturitě na SEŠ v Gottwaldově. Bylo nám dvacet, všechny jsme byly svobodné, ta pravá láska na nás teprve někde čekala.

Marie Měchurová

Láska kvete v každém věku: jak to vidím já?

Traduje se pořekadlo, že láska kvete v každém věku. Je tomu ale skutečně tak? Když jsem byla ještě malé dítě, chovala jsem láskyplné city zejména k přírodě, která mne na vesnici ze všech stran obklopovala.

Jana Michalicová