Uvař zase svíčkovou. Proč někteří lidé jedí stále stejně a bojí se změn

Milujeme naši Českou kuchyni ale občas se uvaří i něco z cizí kuchyně. Vyhýbáme se ale mořským plodům. Ty by neuspěly u nás u nikoho, tudíž se nevaří vůbec.

:-) Kreativní stejně jako líně stereotypní žrádelníci chtějí svými nároky především tupit či prohnat kuchaře; časem budou rádi, že jim někdo uvaří... :-)

Vaření mě moc baví. Snažím se vařit pestrou stravu, hlavně hodně zeleniny. Knedlíky jsme hodně omezili, preferujeme rýži a brambory. I když jednou za čas takové Vepřo, knedlo a zelo...

Člověk má svá oblíbená jídla, která může jíst častěji. Nevidím v tom nic negativního. Když jsem doma, vařím si, nač mám chuť. I když zařazuji občas nové věci, stejně se vracím k osvědčenému. A když jsou doma dva, lze si část jídla upravit. Manžel svůj guláš mít může a já můžu mít zeleninový salát. Konečně, je na to vaření dost času...

Doma vařím, co se osvědčilo a chutná nám, jinde co mi dají, nebo co mě zaujme. Ale hlavně vycházím z toho, co je dostupné a přijatelné I po stránce finanční. Je pár jídel, která neomrzí nikdy. A I když vařím totéž, nikdy to není úplně stejné. Málokdy mě napadne vařit něco, na co potřebuji víc než deset ingrediencí. Bez cibule, česneku a zelených bylinek si nedovedu svou kuchyni představit.

Na úplně nová jídla člověk potřebuje si vytvořit enzymy, aby je dobře trávil - tzn. na nové, cizokrajné, nezvyklé potraviny si musí tělo trochu zvyknout, no a čím je člověk starší, může to jít hůř ... Mamince dováželi obědy, taky se někdy snažili, asi v dobré vůli o změnu, ale nebylo to vždy ku prospěchu - např. uvařili bulgur - jednak to mamince nechutnalo a navíc z toho měla střevní potíže - není divu v 92 letech - to je na střeva "driják" ... Když má někdo rád klasická jídla, nerad změny, tak proč ho nutit - nechuť k neznámým jídlům ve vysokém věku bych nenazvala neofóbií, ale zdravým rozumem :-)

Já jsem tak na půl cesty. Vím, na čem si vždy pochutnám a ráda se k tomu vracím, ale mezitím ráda vyzkouším i něco nového, aby to nebyl stereotyp. A na dovolených chci vyzkoušet místní kuchyni, i když to má své limity pokud jde o maso. Ale vždy se těším zpět domů kvůli chlebu, ten náš je skutečně jedinečný a různé placky mi už po týdnu lezou i ušima...

Miluji svoji domácí kuchyň. Pořád vymýšlím něco nového. Už nepotřebuji kuchařky, i když jich mám doma plno. Mám internet! Jenže opakem je můj muž. Má svých pár jídel a změny přímo nesnáší. Jenže já ho nerespektuji. Pak příjde do kuchyně a je nucen mě pochválit, že se dílo povedlo. On má jen zbytečné obavy před něčím novým. Nechtěl zkusit ani kávu bez kofeinu a teď je z ní nadšený. /Normální káva mu nedělala dobře/. Pak příjde na řadu zvěřina a to se nechám pozvat já. Jídla z ní připravuje výhradně on, protože ho to baví. Naučil se dělat svíčkovou, guláš, pro 50 lidí, pro myslivce na poslední leč. V tomto případě klobouk dolů.

Jednou jsem absolvoval kontraktační jízdu busem se zástupci cestovních kanceláří po Itálii . Jeli jsme odshora dolů až kousek pod Neapol po hotelech a kempech . Oni nám samozřejmě podstrojovali jídla o čtyřech chodech hemžících se mořskými potvorami. Chutnalo mi, ale pak už jsem setěšil při cestě zpátky jak si dám někde za Rozvadovem v hospodě guláš...