Podzim v podloubí

V Litoměřicích jsem byla jen jednou s kamarádkou. Poseděly jsme před cukrárnou na náměstí, ve vinotéce si koupily nějaké dobré víno a pak se vypravily na Bílé stráně. Ona je důvěrně znala, chodila tam několikrát za rok fotit květiny. I mně se tam moc líbilo. Vám přeji ještě hodně hezkých vzpomínek, které vám vytanou na mysl, ale také chuti podělit se o ně se svými čtenáři. Íčkaři k nim také patří.

Vážení, všem vám děkuji za příznivé komentáře.

Své pocity a postřehy jste tady hezky popsal.A tak to má být,podělit se s lidmi,kteří pochopí a třeba i povzbudí.

Honzo. Nechci opisovat z předešlé diskuze,ale.... Nebuď smutný chce to jen a jen čas. Máš přeci mezi námi dost přátel. P. S. Já taky zimu nemusím,jaro je lepší.

Jsem pro setkání, paní Řeřichová. Ať už jen ve dvou, nebo ve větší společnosti. Ale počkejme s tím na jaro, až bude hezky.

Litoměřice mám taky moc ráda, něco jsme se tam najezdili a Tvoje poslední fotky mi, Jendo, připomněly, že jsem tam už dlouho nebyla. To jarní setkání podle Danielky, by nebylo od věci.

Litoměřice se mi moc líbí, jsou nádherné se svým náměstím, kostely, kavárničkami. Honzo, krásné vzpomínání, psal jsi na íčko, jak je tvoje paní na tom špatně, pak ses z toho dostával. Ani se mi nechce věřit, že už je to několik let. Máš svůj životní příběh, nejen knižní bohatě naplněn a ještě se tam pořád toho hodně vejde. Přeji ti hodně zdraví a inspirace. Vždyť žití je tak krásné a naplněné dary.

Do Litoměřic jezdím dvakrát třikrát ročně, za kulturou nebo za kamarádem. Je to město, které má co nabídnout. Kromě Anděla se mi líbí Fér Kafe nebo Káva s párou. Myslím, že se můžeme na jaře domluvit na komorním íčkařském setkání v Litoměřicích.

Pane Brabec, vydat knihu není dnes žádný problém. Důležitější je knihu upravit k vydání. Tzn. grafická úprava, struktura textu, jazyková korektura, navrhnout obálku, ujasnit si způsob vazby - jestli měkkou V2, nebo pevnou, šitou V8, která je pochopitelně dražší. Dobrého nakladatele vám mohu doporučit. Pusťte se do toho.

Paní Valeriánová, moc vám děkuji za váš empatický komentář. Většinou chodím do svého oblíbeného "Anděla" s někým. Ale pokud tam sedím sám, svádí to k přemýšlení. To ale není smutek, Naďo, jen trocha nostalgie. Mám vydáno ve svých knihách zhruba 350 glos a fejetonů a pesimizmus a smutek z nich určitě netrčí. Nejsem pesimista, ani optimista, ale realista a nesnáším, když někdo nosí před sebou svůj optimizmus jako prapor. Ještě jednou vám, paní Valeriánová děkuji. Jste vnímavý člověk, což je znát z vašich přírodních článků a fotek.