Kam zmizelo velké prádlo?

Krásné vzpomínání, vše jsem zažila a 16:57 - málem bych zapomněla, že jako novomanželka jsem bydlela tři roky v podnájmu, kde vůbec nebyla koupelna, jen jeden kohoutek se studenou vodou na chodbě, tak jsem taky nosila velké prádlo do prádelny, musela jsem mít na povlečení číslo vyšité. V roce 1977 jsme dostali byt na sídlišti, ale tehdy už se domy nevybavovaly prádelnami v domě, mezi domy byla pro celé sídliště velká společná prádelna a mandl za úplatu, menší pračka za 5Kč a velká až na 10kg prádla za 10Kč. Zájemců bylo hodně, objednával se přesný čas. První automatku jsem v roce 1978 koupila při třetím dítěti.

I u nás to takhle probíhalo. Prádelna, valcha, štumpr, prádlo na zahradě krásně bílé a voňavé. Na co si můžeme naříkat, že nestíháme? Díky za pokrok, naši předkové to neměli lehké v ničem.

Vlado, vše bylo popsáno níže, opakovala bych se. Takže velké díky za vzpomínky i na mé dětství.

Vlaďko, mám s velkým prádlem úplně stejné zážitky. Totéž jsem zažívala u babičky, kde se nosila voda daleko ze studny a velké prádlo byla záležitost na celý den. A když byly děti malé, vyvařování plen na sporáku, žádnou automatickou pračku jsem neměla. Po nastěhování do paneláku praní ve společné prádelně pod střechou paneláku, byla tam i místnost máčírna a mandl. Ale všechno jsme s manželem stíhali a ještě jsme měli čas na děti. Dneska už je to brnkačka.

Tak valchu jsme doma měli a používali ještě kolem r. 1965,kdy si máma koupila poloautomatickou pračku WM 69 ,byla myslím z NDR.K tomu jsme nějakou dobu měli i šílenou ždímačku,nějaký takový hrnec s víkem,prádlo se tam muselo rovnoměrně motat - ale stejně to poskakovalo po koupelně na takových gumových přísavkách. V našem starém baráku byla jakože prádelna : kotel měděný,pod ním se muselo zatopit,vedle byly rozeschlé necky a nějaká police. Klacek na máchání.Voda se napustila z kohoutku nad kotlem,studená.Jak se to vypouštělo,už nevím,snad se musel kotel ručně kýblem vylít do kanálku uprostřed prádelny. Prádlo se mohlo věšet na půdě.Byla tam hlavně šílená špína, přítmí a obvykle zima.Nesmělo nic upadnout,to by se muselo vše znovu vyprat. Takže my jsme tehdy raději nosili ložní,ručníky,útěrky a košile do prádelny,na všem byly vyšity značky,my měli UR28.Tehdy to moc nestálo,vyzvedlo se to asi za týden, zabalené v papíru,pamatuji si,jak s bráchou vlečeme velkou tašku do a z prádelny.....Dnes je praní skoro zábava.....

Moje máma má doma pračku per robot, už na ní nepere, ale stále stojí v chodbě, nevím proč. Sama si dávno koupila automatku.

Děkuji všem, kteří si se mnou rádi zavzpomínali.

Taky jsem si zavzpomínala...To máchání v řece a bělení na trávníku...Na pleny posledního dítěte už byla těžko vydobytá Tatramatka, taky mi vydržela dlouho. První oprava byla gumový límec, kdy jsem ho spravila náplastí a zašitím. Opravář prý ještě neviděl sešívanou pračku..

Na všechno, co zde píšete, se pamatuji. Jsme asi stejně staré, tak máme podobné vzpomínky, včetně toho, že první elektrickou pračku vyrobil tatínek a byla dřevěná. Měla ale i ždímačku. Když jsem se vdala, prali jsme ještě na kombinované pračce ROMO, se ždímačkou. První automatickou pračku jsme si koupili, když jsem čekala své druhé dítě.

Paní Vlaďko, Vaše zajímavé vyprávění mi připomnělo, že jsme se sestrou zavzpomínaly, jak prala maminka v době našeho dětství. Babička měla dokonce i tu ruční pračku "houpačku". Doma jsme měli elektrickou pračku se ždímačkou někdy koncem padesátých let, zahrádka nebyla, prádlo se sušilo na půdě a nosilo do mandlu. Po přestěhování do JIžních Čech sice přibyla zahrada, ale trvalo hodně dlouhou dobu, než nám nainstalovali přívod vody ze studny do prádelny a přípojku elektřiny k pračce. Dodnes mám v pražské minigarsonce pračku s vrtulkou, která i po létech je funkční, a "automatku" máme teprve nyní na chalupě, asi dva roky.