Ilustrační foto: Pixabay

Povídka: Zvíře v nás

14. 1. 2024

Stalo se to ve středu odpoledne, těsně před Vánoci. Alžběta se při úklidu předklonila, a už se nenarovnala. Po chvíli se jí podařilo vyručkovat po zdi do jakéhosi polostoje, typu „uctivý služebníček,“ ale nebyla to žádná slast.

povídka

Autor: Alena Velková

Hodnocení:

(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jan Zelenka 14.1.2024 10:50

Kéž by to u doktorů dopadalo takhle dobře. Mám zcela jinou zkušenost. Ale povídka je hezky napsaná.

Anna Potůčková 14.1.2024 10:15

Mám to jako Nada Š. Ba možná i horší, nebo t můj manžel ŘP a auto jsme nikdy neměli a mít už nebudeme.

Dana Straková 14.1.2024 09:32

Úplně Vás chápu, člověk se občas sám sobě diví, co se v něm skrývá... Ale netrapte se tím, okénko jste nestáhla a slyšet Vás nebylo :-)

Naděžda Špásová 14.1.2024 09:15

Tak já bych dopadla hůř, nemám totiž řidičák. Vlastně asi ne, žiju s řidičem. Hezky napsané, ale s Bobinkou se mi to líbí víc. Álo, ale spisovatelka jsi fakt dobrá. Přeji hodně zdraví a štěstí.

Blanka Lazarová 14.1.2024 09:08

Autem k doktorovi s bolestí v zádech, taky bych cenila zuby. A slovník bych měla určitě jako "dlaždič". :-( :-)

Zpět na homepage Zpět na článek