Osmdesátky. Doba, kdy byla móda nevkusná. Jak na ni vzpomínáte?

Naprosto hloupý nadpis. Každá doba měla svoji módu. Kdyby se to lidem nelíbilo, tak by to nenosili

Kazda moda ma neco do sebe, v kontextu doby. Ze po par desetiletich clovek krouti hlavou? Budiz...v dane dobe to odpovidalo. A dnes? Zenske, vytahujete tady extremy, tetovani, piercingy, nesoudnost v pomeru postava/model... vy jste vazne tak omezene, ze tohle povazujete za hlavni modu dneska? To mateteda strasne zamlzeny vyhled, jako z tanku. Sproste zevseobecnovani a odmitani jinych nazoru nez toho sveho, takzvane bolsevicke mysleni... "Za nas to bylo lepsi" tak urcite.

V osmdesátých letech jsem byla mladá a nesouhlasím, že by móda byla tak strašná. Hodně jsem šila, pletla a háčkovala na sebe i děti a dokonce mě potěšila vnučka, která oblékla vloni pletený světřík, který jsem kdysi pletla její mamince. Neměli jsme takový výběr v obchodech jako nyní, ale obchody jsou přecpané neprodejným zbožím, které i po slevě nikdo nekoupí. O dnešní módě ani mluvit nechci, natož o některých mladých přetloustlých postavách. A trvalou jsem také nosila a vlasy brutálně zničené nebyly.

Náááhodou. Měl jsem kudrnaté vlasy, nosil jsem bílou košili s úzkou černou šlajfkou, texasky a bílé botasky. A holky se mi líbily i v těch papírových bundách z Maďarska. Byla taková doba. Tak co hodnotit.

Kdo o kom může napsat, že nemá soudnost. Je to přece každého věc, nikoliv moje :-)

Tehdy, když jsme v té době žili, mi to tak strašné nepřišlo. I dnešní móda se mi líbí, ale ne každý má soudnost, co se pro něj hodí, ale to není vina módy...

Každá doba nese tu svou módu, ale o nevkusu bych mluvila až o této době, kterou právě žijeme. Sedím ve vlaku a naproti přes uličku dívčina poněkud korpulentnější postavy. Na sobě má narvané rifle na stehnech módně rozedrané, z děr jí lezou nechutná jelita stehna. Triko má kousek nad pas a bílá pneumatika visí až k riflím. Přijdu do nemocnice, sednu si v čekárně a nemohu spustit oči z mladého muže, jenž má v ušních lalůčkách příšerné kruhy a klidně by těmi děrami proletěl menší pták, jeho partnerka má piercing v nose, ve spodním rtu - vypadají jakoby právě přiběhli z nějakého domorodého afrického kmene. Jinak souhlasím s Ilonou E. Kolář. Trefný komentář.

Taky si nemyslím, že móda osmdesátek byla nějak nevkusná. Vycpaná ramena halenek udělala hezkou postavu i z boubelky a úzké sukně a k tomu lodičky, to bylo aspoň ženské na rozdíl.od současných módních variací. Dlouho mi třeba trvalo, než jsem přišla na chuť té odrbané módě, ale zvxkla jsem si. Jenom mám problém něco takového koupit jako dárek dětem, i když to nosí. Já bych ale měla pocit, že dávám něco, co jsem našla někde u popelnice.

Maminka vždycky dbala, abych chodila pěkně oblečená i v 50.letech. Není pravda, že ženy nosily šátky na hlavách a montérky. Naopak, když se budete dívat na filmy z 50. let, měly ženy široké sukně tzv. midi délky, nosily se barevné široké sukně s vysokým černým pasem na "zlatý" uzávěr, bílé halenky a nosily se semišové lodičky . Začaly se prodávat první silonky s černým švem nebo s černou patou. Byly drahé a každá si jich vážila. To popisuji to, co jsem nosila ve svých 14 - 15 letech. Za pár let jsem si začala šít sama, nejprve jen jednoduché halenky, později jsem získávala od příbuzných v NSR Burdu, kterou do dnes považuji za nejlepší časopis se střihy a postupem práce při šití a pletení. Naučila jsem se docela dobře šít i pomocí kurzů šití pro začátečnice. Kromě přísných krejčovských výrobků, jako kabáty nebo kalhoty, jsem šila téměř vše i pro své dvě dcery. Dokonce jsem zvládala jak plesovky pro sebe, tak i svatební šaty pro starší dceru, protože půjčovny svatebních šatů nebyly rozšířeny. Dneska si kupuji hotové ošacení z Číny a jen se směji, že kdybych takovým způsobem odbývala své šití, tak bych s ním nemohla ani do práce, abych nebyla směšná.. Nikdy jsem nepodléhala 100% módním výstřelkům, když mi to neslušelo, tak jsem příslušnou vlnu přešla bez zájmu.

Móda byla vždycky nelogická. Jednu sezonu se nosí úzké kalhoty a chodit v širokých je zločin, druhou sezonu je to naopak. V osmdesátých letech jsem bydlela na vsi, měla malé děti a móda bylo to poslední, co jsem řešila. Ráda jsem pletla, uměla si i něco ušít, ale spíš jsme byli na zahradě a v přírodě. Jsou zajímavější věci než módní trendy.