Proč tady vlastně jsme? O tom, jak se žije důchodcům na samotě v Sudetech

:-) Tak jsem si toho Landovského "Andělů chór" připomněl a znovu mi naskočil obraz brutálního dědečka a pedofila, bohužel. Vzkaz Greenhornů je poukazem na temnou strunu těkavých zápisů, kdy "severní vítr je krutý,/ počítej, lásko má s tím... " Asi Českolipsko? :-)

Bohužel, jen tichá závist...

Mám vaše články přečtené s předstihem a líbí se mi váš styl i fotky. Krajinu z nich poznávám, je to od nás celkem nedaleko a všude jsem tam kdysi byla.

(Hezký článek i fotky. . Napsala jsem delší text a než jsem jej uložila, zmizel.

krásné místo i fotky :-) Musí se tam žít nádherně lidem, kteří samotu a klid vyhledávají. Rozumím Daně, také nechápu lidi, co se hrnou žít na venkově - a pak jim venkov smrdí a všude je daleko. Já se na důchos stěhovala také z města do vesnice - ale při hledání vhodného domu jsem sama sobě dala podmínky. Na dráze vlaku, v místě pošta , obchod a Obecní úřad. V současnosti si zde otevřala ordinace i obvodní lékařka A domek mám ve slepé ulici ve středu obce, prostě klídfek a nikam není daleko :-) Samota, v jaké žiješ ty, Dano, by namne už byla si příliš. Přeji ti ale, ať se ta mládež zklidní, čtyřkolky v přírodě jsou peklo.

Líbí se mi vaše volba a fandím vám :-)

Při čtení vašeho moc hezkého článku jsem si uvědomila, jak moc jsme se vzdálili od přírody. Zřejmě ke své i její škodě.

Velmi hezký článek doplněný fotkami. Také jsem s manželem v mládí uvažovala o tom, že až budeme v důchodu budeme žít na chatě v Úterý. Chatu jsme budovali tak trochu jako RD na pozemku vzdáleném cca 1 km od vesnice. V létě a ve dvou to bylo skvělé a dnes si neumím představit žít tam sama. Nakonec jsme si postavili dvougenerační dům na okraji města, kde žiji se synem a jeho rodinou. Máme každý své soukromí, lékař a obchody jsou blízko a do lesa to mám 5 minut. Na chatu jezdíme jen v létě.

Článek se mi moc líbí. Soni, kdepak Mostecko. Na fotografiích vidím Konojedy, Ronov, Vlhošť, Sedlo ... Moc často sice do tohoto kouta nezavítám, ale o to raději. Minulý týden jsme jeli na rozhlednu Strážný vrch a přes louku běžela liška. Tady opravdu dávají lišky dobrou noc, že mám pravdu? Vesničky rozházené podle uzounkých silniček a všude daleko. Líbilo by se mi strávit tam někde týden nebo třeba léto, ale trvale žít bych tam asi přece jen nechtěla. Jsem zvyklá na město, kde mám blízko do obchodu a v našem věku i k lékařům. Pokrok se sice zastavit nedá, ale všeho do času. Oni naši předci, žijící po staletí v souladu s přírodou, opravdu věděli, proč to a ono dělají zrovna tak a ne jinak.

Děkuji všem za vaše komentáře, jenom pro objasnění bych chtěla uvést, že název článku si o tu druhou větu upravila redakce a tím z něj trochu ubrala původně zamýšlené vysvětlení. A k tomu úplně prvnímu komentáři od pana Dostala si dovolím malou poznámku: Připomenutí textu písně Greenhornů je milé, já ale mám radši "Andělů chór" v podání Pavla Landovského. A protože vím, že Vaše znalosti jsou obdivuhodné, nevíte náhodou, kdo pro pana Landovského tuto píseň , z originálu "Knockin' on Heaven's Door" Boba Dyana otextoval? Na Youtube je uveden Michael Dejvický a já nevím, který ze znamých Michalů to mohl být? Můj tip je Horáček, nebo Kocáb, ale třeba to byl úplně někdo jiný. Paní Kolinové bych jenom chtěla říct, že možná to z článku není zřejmé, ale trvale zde žijeme již od roku 2002. Manžel se svým podnikáním neměl oroblém se přestěhovat do "Zatloukalova", já ještě třináct let do Prahy denně dojížděla. Homeoffice tehdy ještě nefungoval :-)