Ztratila jsem syna. Bolest v srdci nikdy neodezní

Blanko Rybková, co to plácáte za nesmysly? To jako v naší republice byla v roce 1977 jediná dopravní nehoda, při které motorkáři nedala přednost dodávka z vedlejší ulice? Takových nehod napočítáte, že tomu číslu sama nebudete věřit a tyto nehody se stávaly, stávají a budou stávat, protože vždy se najde nějaký nezodpovědný řidič, který vjíždí z vedlejší silnice na hlavní a nedá přednost.

Ztráta dítěte nikdy nepřebolí, zcela vás chápu. Mojí babičce umřel desetiletý syn. Vyřešila to náhradou, dalšími dvěma syny-ale ta bolest, to prázdno cítila stále. A stále vypočítávala: dneska by Kamilkovi bylo 15, jakou by si vybral školu, dneska by Kamilkovi bylo dvacet, měl by už za sebou rok vojny, dneska by Kamilkovi bylo třicet, jakou asi by měl ženu, kolik by asi měli dětí, dneska by Kamilkovi bylo padesát, jakou oslavu by připravil pro celou rodinu...

Blanko Rybková přečti si ještě jednou ten článek a spočítej si to znovu. Píšeš nesmysli.

Přežít své dítě, ať již zemřelo v jakémkoliv věku, je pro rodiče tou nejkrutější bolestí, která je může v životě potkat. Před šesti lety jsem přišla tragicky o svého syna, bylo mu devatenáct let a pět měsíců. Od této chvíle dělím svůj život tlustou černou čarou na PŘED a PO. A ne, nikdy se s tímto nevyrovnám. Tato bolest je tak hluboká, že ji nikdy, ničím a nikým překonat nelze. Nechci již ne tomto světě být.

Každá taková ztráta lidského života velmi a dlouho bolí. I já mám tu zkušenost, ztratili jsme bratříčka, zemřel po zásahu bleskem. Nebylo mu pomoci.

šestadvaceti, prosím redakci o opravu. Sama to asi už teď neopravím. Dekuji

Tento uváděný příběh se stal před 46 lety tedy v roce 1977. Tenkrát jezdili dodávky, ale úplně jiné než dnes. Pánovi bylo 22, tedy se narodil 1955 možná 1956. Jeho matka je aspoň o 15 let starší, tedy narodila se 1940 a dříve, její tedy 83 a více a píše články. Jestli se někdo nepřiživuje na tom neštěstí co se stalo v Praze na FF

Pro Zdenku Koldovou - moc si toho vážím, že hladíte mou dušičku. Děkuji vám. Hezké Vánoce.

Vím, co to je ztratit syna. Ten náš se utopil na dovolené v Itálii v 17 letech. Následné trauma si v sobě nesu celý život. Rodiče, kteří ztratili na FF své děti, naprosto chápu. Snad tato hrozná událost donutí státní orgány zlepšit zákony, týkající se zbraní a bezpečnosti lidí.

Žádná slova soucítění nemohou zmírnit Vaši bolest. Nedokáži si něco takového představit. Chápu Vaši nenávist k osobě, která nehodu zavinila.