Ilustrační foto: Pixabay

Ztratila jsem syna. Bolest v srdci nikdy neodezní

23. 12. 2023

Nemůže být nic horšího, než když rodič přežije své dítě. Zrůdný střelec z Filozofické fakulty zanechal po svém otřesném řádění 14 vyhaslých životů. A také zoufalé rodiče, kteří už nikdy neuvidí své dítě.

Můj příběh rodina smrt

Autor: Pavlína Vavříková

Hodnocení:

(4.9 b. / 32 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zdenka Koldová 23.12.2023 14:30

Paní Jano,na dálku hladím Vaši bolavou dušičku,ačkoliv nevím,zda o cizí soucit stojíte.

Jana Jurečková 23.12.2023 13:10

Zrovna včera jsem myslela na rodiče obětí. Neštěstí se stalo pár dní před Vánoci a oni budou mít zkažené svátky, ale i celý život. Těžko se mi o tom píše, ale i já jsem naprosto opuštěná. V roce 1994 moje dcerka přecházela cestu a srazil ji autobus. V roce 2007 tragicky, z důvodu nemoci zemřel můj syn, bylo mu 26 let. Dokázala jsem žít, ani nevím jak. O svátcích osuším nějakou tu slzu, ale kdyby to šlo plakala bych třeba celý den...

Zpět na homepage Zpět na článek

Silvester 2024: Grilování v přírodě

Napadlo mě, co uděláme letos na Silvestra? Jsme parta chlapů, co hrajeme spolu tenis. V létě na…

Jindřich Berka

Dědečku už nečaruj, prosím!

O ženách se říká, že jsou čarodějnice, ale já si myslím, že u nás spíš čaruje dědeček. Zjistila…

Dana Straková

Vánoce, vánoce přicházejí

A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně starostí. S čím, komu udělat radost, jaký stromek si letos koupím, také bych měla něco upéct a pořádně vygruntovat byt.

Soňa Prachfeldová

Neříkají mě tati a dědo, přesto je mám rád

Je to velmi dávno. Skoro 45 let, kdy jsem se musel ženit. Bylo mi kolem 25 let. Tenkrát jsem měl…

Jindřich Berka

Historie záhrobní aneb Hrůzyplný příběh jednoho hrobu

Byl jednou jeden hrob. Byl na moc pěkném místě až nahoře na kopci na starém předměstském hřbitově. V hrobě byla prababička Filomena, babička Marie a dědeček Josef. Tedy jejich urny. No a časem tam k nim přibyla i maminka, teta a nakonec tatínek. A na světě zbyly jen dvě děti. Sestra a já.

Zuzana Zajícová