Vánoční zapomínání, aneb od stolu se přece nevstává!

Děkuji za Vaše komentáře a jsem ráda, že se Vám moje povídání hezky četlo. A paní Soňo, já bych to na život asi nesváděla, on v tom bude asi nevinně, komplikace si většinou děláme sami, nemyslíte?

Život někdy dokáže člověku naložit.

Dobře se to četlo, obdivuji vaší trpělivost, já bych se dědu podala hned, vnuka je mi líto, možná by pomohlo, podat si jeho matku. Ale na to musí mít člověk odvahu, za pokus by to možná stálo. Přeji vám i rodině krásné Vánoce.

Dano, v závěru si kladete otázky, kterými se zabývají odborníci a navzdory výsledkům nespočetných vědeckých studií se každá populace chová tak, jak jí to vyhovuje a neexistuje nástroj, který by ochránil děti před následky rozhodnutí nebo rozchodu rodičů. Někdy to projde v pohodě, jindy jsou následky devastující, ale to je život.

Hezky napsaný příběh. Tak ať jsou ty letošní vaše Vánoce v pohodě.

Když se mi rozvedl bratr (švagrová odešla k jinému muži i s dětmi) nespala jsem z toho nejmíň měsíc. Rozvod se netýká jen těch dvou, je to malér pro všechny, kteří je mají rádi.

Takových nás je určitě víc. Nikdy by mě nenapadlo, že mým vnoučatům bude dělat ze života peklo jejich "milující" tatínek. A odnášejí to nejen děti, ale všichni kolem, kteří je mají doopravdy rádi.