Každý doktor říká něco jiného. Zdravotní gramotnost je mizerná

Lékaři jsou různí. Někteří mi připomínají ty na vojně, kterým jsme říkali "lapiduchové" Mnoho z nich není ochotných člověka samostatně prohlédnout a určit diagnózu podle svého zjištění. Opakují tak léčbu podle svého předchozího kolegy. Málokterý lékař je i ochoten změnit léčbu, když dosavadní není úspěšná. To je moje osobní zkušenost. Sám si tedy hlídám preventivní prohlídky a snažím se pohybovat alespoň 3-4x v týdnu po min. 1 hod. Zatím mi to docela vychází a to jsem ještě válečný ročník. Kouřit jsem se asi jako každý kluk naučil, ale já jsem neměl dostatek vůle u toho vydržet! A z alkoholu si dám skoro každé ráno půl malého panáčka slivovice a k mastnějšímu obědu i jedno pivo. Tak snad mi to vydrží až do smrti!

Lenka K. to napsala naprosto trefně. Helena Š., předpokládejte si co chcete. S 2100 leukocytů, CRP 350, třemi litry hnisu na plicích, který s vodou a krví pomalu odtékal 20ti cm drénem zavedeným do plic, to byla takzvaná léčba "pokus omyl", neboť po propuštění z nemocnice, při jedné z kontrol mi pan primář řekl: "Dnes už vám to mohu říct, byla jste ve stavu, že nikdo z lékařského týmu nevěřil, že ve vašem věku přežijete." Je na vás, zda dokážete uvěřit v zázrak zvaný "Vyšší moc".

Je to vždy individuální. S některými doktory mám velmi špatné zkušenosti. A není to jen můj pohled, ale potvrzují mi to i přátelé. Praha byla v tomto daleko lepší. Ortopeda a zubaře jsem našel až v Lovosicích a internistovi z nemocnice se už zdáli vyhýbám. Velmi dobrou zkušenost mám s léčením v lázních. Holt, nějak to do toho konce doklepu.

Tedy zajímalo by mě, zda jste si paní Caklová, když jste "padala hrobníkovy z lopaty", pomohla sama, anebo vaše těžké onemocnění (předpokládám) vyléčili lékaři?

Doktorům už asi od 19 let zásadně nevěřím. Jen velmi nerada chodím do ordinace - vlastně jen proto,abych dostala papír k řidičáku.Sama vím nejlíp,jestli mi něco je,nebo není. Hlavně se tam snaží ,aby z člověka udělali poslušného pacienta,který bez námitek bude do sebe ládovat kvanta prášků ! Co je platné,že na něco pomůžou,když na jiných stranách škodí.Přehnaná chemie nadělá větší škodu,než užitek. Nechápu,jak někdo ještě dnes může věřit,že když mu najdou na stará kolena rakovinu,že ho snad v nemocnici vyléčí! Jen si ho tam pomučí ozařováním,chemoškami, kdečím, aby nakonec stejně ,umírající napojený na hadičky a přístroje,co dělají píp, skonal. Takže si raději život užiju teď a hned, jako nemohoucí si neužiju nic,jen bolest a čekání na smrt.

Řekové na prvním místě, to je pravda. Milují svůj život a umí se radovat..

V podstatě se ztotožňuji s tím, co napsala Jitka C. Lékaři pouze víceméně mohou opravovat, co jsme si způsobili tím, že nežijeme v souladu s přírodou. Navíc mrzačíme nejen svá těla, ale i tu přírodu. Ne nadarmo se říká "Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá." A jak dokládají statistiky, bude hůř, a to zcela zákonitě. Vidím to sama na sobě.

Přeťukla jsem, chtěla jsem dát hvězdiček pět.

Lékařům věřím, v r.1999 jsem onemocněla rakovinou lymfatických žláz tzv.non-hodgin a transplantace kostní dřeně mi zachránila život. V r.2021 jsem podstoupila operaci kyč.kloubu a opět velká spokojenost. Dneska nevím, že jsem na nějaké operaci byla. Nemohu si na lékaře stěžovat, vždy mi pomohli. Velmi si jejich náročné práce vážím.

Vím proč jsem před čtyřmi lety vážně onemocněla, proto vím jak žít, aby se to neopakovalo. To mi žádný lékař, ani léčitel, nezajistí.