Jak jsem také začala poznávat Evropu
Ilustrační foto: Pixabay

Jak jsem také začala poznávat Evropu

3. 12. 2023

Je nás tu asi hodně, soudím podle otištěných příspěvků, kdo máme toulavé boty. Teď dokonce i soutěž o nejlepší příspěvek o prvním  poznávání cizích krajů po otevření hranic v 89. roce, které se ale nezúčastním, protože tyto moje řádky o tom cestovatelském nadšení moc nebudou. To bych vám musela opsat své dva zápisníky ze všech svých dovolených v rozmezí asi patnácti let, kdy jsem brázdila Evropou vlaky, trajekty a hlavně pěšky s batohem, sama, ve dvou nebo s partou s volnými jízdenkami železničářských svazů. Bez služeb cestovky, pohodlí hotelů a gastronomických zážitků z navštívené země, šetřilo se.

Chtěla bych se, na rozdíl od jiných článků, soustředit na ty první dojmy, o kterých jsem zatím v ostatních příspěvcích nečetla. A nebude to jen trochu o zklamání třeba z opěvovaných Benátek, jejich oprýskanosti a ušmudlanosti, zápachu z kanálu Grande, nepořádku v italských uličkách, kde rackové rozklovávají igelitové odpadkové pytle u domů, tenkrát jen nebezpečných partičkách mladíků na Vespách za letních večerů, pověstných dětských tlupách v ulicích Říma, které se věší na turisty a obírají je, já je potkala i v Neapoli.

První dojem po dojezdech v Beneluxu bývaly obvykle krabicové brlohy bezdomovců hned u nádraží. V Amsterodamu si mladík píchá svou dávku injekcí přímo na schodech podchodu, ve výklenku ulice na špinavé dece řve holka, která už asi svou porci drog strávila. Její pařížská kolegyně ve fetu zase na bulváru před Moullin Rouge za ranního rozbřesku vrávorá vstříc jedoucím autům, jedno před ní těsně zastaví a ona si lehá na kapotu, brečí a řve asi něco o svém zbabraném životě.

Živá je i noční Paříž a přepestrá "společnost"  v suterénu Lyonského nádraží, kde musím čekat na svůj ranní vlak. Špatně naplánovaný noční dojezd do Algecirasu a pěší pochod po pobřeží na Gibraltar zase nám přihrál zážitek s pašeráky. Malý člun, zřejmě z Afriky, přiráží k plážičce, pobíhající postavičky rychle vykládají paš, možná drogy, kdoví. Z Andorry se vracíme do prvomájové Paříže vlakem plným hololebců v ocvočkovaných černých mundůrech, tuším, že tu bude asi nezdravo, ujíždím do zahrad Versailles. V mnohem větší síle jsem se potkala s touto organizovanou bojovnou mládeží v Hamburku, na nádraží měli policajti hodně práce, aby aspoň část z nich nacpali do vlaku a vyexpedovali někam ven. I tenkrát už bývalo po Evropě "veselo", dneska už nás to ale nepřekvapí, vždyť většinu z toho už máme doma taky.

Teď už nemám nejen kvůli stárnutí ani za mák touhu po výletu za hranice, nějak mne přešla chuť potkat pod Eiffelkou vojáky s kvérama.

cestování
Hodnocení:
(4.7 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Tak to nejsou zrovna nejlepší vzpomínky. Svět se mění.
Marie Měchurová
Mám na Benátky ty nejlepší vzpomínky. Připluli jsme tam s manželem, vnučkou a vnukem malou výletní lodí - už to byl zážitek. Žádný smrad a špínu jsme nenašli. Asi byly v jiných uličkách. 1.máj v Paříži, tak to byl zážitek!! Viděli jsme rozdíly ve vrstvách obyvatel. U muzea Le Penovci v tmavých oblecích, a na náměstí Republiky barevní přistěhovalci. Největší nepořádek jsme viděli v Srbsku.
Blanka Lazarová
Ano, každá mince má dvě strany. A podobné postřehy bychom mohli napsat i o mnoha místech u nás, jak již bylo zmíněno. A o tom je život. Já mám ale radši články optimističtější a většinou si místa, která jsem navštívila pamatuji z té pěkné a radostné stránky. A proto na ně často a ráda vzpomínám.
Jaroslav E. Sýkora
Jsem zvědav na pokračování.
Zuzana Pivcová
Ano, každá mince má dvě strany. Také nezapomenu, jak jsem v Amsterdamu viděla za dne bílého ležící narkomany a prostitutky poskytující služby v mrňavých místnůstkách těsně u chodníku, kdy se mě chystala okrást v Madridu u královského paláce mladičká dvojice, které jsem taktak utekla, kdy jsem se dosloa prodírala mezi opilými a zfetovanými u centrální stanice metra v Londýně a nevěděla, co to chtějí jako "A small change, please". A kdy na nás mířily samopaly tuniské stráže v Kartágu, abychom se nepřiblížili k prezidentskému sídlu ve stejné zahradě, jako byly památky. Ale jsem ráda za to, co mi bylo vše dopřáno vidět.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?