Ilustrační foto: Pexels

Barevný podzim života aneb Nikdy není pozdě začít žít

30. 11. 2023

Když mi bylo 26 let, díky závadné kontrastní látce jsem byla šest týdnů v kómatu a poté kompletně celá ochrnutá. Místo toho, abych si užívala mládí, tancování, které jsem jako zdravá dělala závodně, místo cestování, romantiky, lásky jsem jezdila po nemocnicích a rehabilitačních ústavech.

Můj příběh Podzimní soutěže 2023 psychika

Autor: Věra Schmidová

Hodnocení:

(5.2 b. / 31 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Libuše Křapová 2.12.2023 23:15

Věro, vy jste silný člověk. Skláním se před tím, co všechno jste zvládla, jaké překážky překonala - a jdete dál,sama se učíte a pomáháte jiným. Přeji už jen samé úspěchy, štěstí a co nejlepší zdraví.

Eva Mužíková 2.12.2023 23:11

Díky Vašemu článku jsem se znovu utvrdila v tom, źe veškeré problémy jsou t.zv: "Od hlavy". Hodně spokojených let Vám přeji.

Michaela Přibová 2.12.2023 21:52

Páni! Člověk ani nenachází slova! Klobouk dolů! A hodně štěstí.

Ludmila Černá 2.12.2023 19:44

Gratuluji a obdivuji. A moc vám přeji hodně krásných dnů plných pohody. Dlouhé babí léto, ne podzim života.

Danka Rotyková 1.12.2023 18:55

Věro, velmi obdivuji sílu, se kterou procházíte životem. Po přečtení vašeho příběhu se cítím jako po kyslíkové terapii.

Jan Zelenka 1.12.2023 10:19

Hodně elánu a štěstí do dalších dnů, paní Schmidová.

Jan Zelenka 1.12.2023 10:18

Je dobré, že člověk v podzimu svého života má nějaký zájem, nějakou aktivitu a nečeká jen trpně na penál. To, co dělá paní Schmidová, bych asi nezvládl, ale raději píši knihy. Ke své osmdesátce příštím rokem chci vydat svou knihu dvacátou, jubilejní.

Hana Rypáčková 1.12.2023 08:16

Tleskám a obdivuji.. Ať se Vám daří...

Zuzana Pivcová 30.11.2023 20:41

Moc Vám to přeji a hluboce si Vás vážím.

Soňa Prachfeldová 30.11.2023 19:24

Paní Věro, vyjadřuji vám velký obdiv, jak jste to nevzdala a nalezla svůj smysl žití a ještě dodáváte odvahu druhým. Přeji vám, ať vás víra, naděje, stěstí doprovází jako nejvěrnější společníci.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

O rytíři Uragánovi a královně Upírce

Žila jednou jedna holka. Schovávala se před světem v nejzazším koutě, kde byla neprostupná temnota,…

Martina Schmiedhuberová

Blízká setkání (tak trošku intimní zpověď)

Celý život, pokud nežijeme na pustém ostrově, se potkáváme s lidmi, ať se nám to líbí nebo ne. A lidé jsou různí. Nejlepší by bylo potkávat jen ty, které máme rádi, s nimiž si rozumíme a jsme naladěni na jednu notu.

Zuzana Zajícová

Nezlobme se na vlastní stárnutí, i když k nám mnohdy není laskavé

Nedávno jsem četla článek, v němž autorka tvrdí, že stáří je „potvora“. A že tu potvoru má ráda. Věřím. Nikomu totiž nepomůže nenávidět něco, co je tolik přirozené, neodvratitelné a pravdivé. Jednoduše – nemějme strach ze stárnutí a s odvahou mu nadělujme lásku.

Jana Mesarčová

Můj podzim života

Poprvé jsem se k němu přiblížila, když se z nás měli stát prarodiče. Přesně si pamatuji tu chvíli.…

Miloslava Richterová

Můj podzim života: Den každý vezmi vděčně

Když jsem byla hodně mladá, sbírala jsem citáty a psala si je do sešitu. Mezi nimi je i jedna básnička. Sešit leží v kufru pod postelí. Nemusím ho vytahovat, básničku si pamatuji.

Věra Ježková