FOTO: Dana Straková

Když něco nelze...

18. 4. 2024

Můj příběh

Autor: Dana Straková

Hodnocení:

(5.1 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 19.4.2024 19:42

Je milé, že existují ještě lidé, kteří něco udělají pro druhé, přestože jim už padla.

Jana Šenbergerová 18.4.2024 14:32

Další hezký článek. Tentokrát mi připomněl, jak před lety výpravčí v Bruntále kvůli mně zastavil už rozjetý vlak. Vzhledem k tehdejším okolnostem jsem mu za to dodneška vděčná. Cizímu člověku, kterému nic lidského nebylo cizí. A můj dík patří i vám, Dano.

Naděžda Špásová 18.4.2024 14:08

V Praze jsem žila pár let, když jsme s s manželem vzali, hledali jsme tam bydlení, nenašli a tak jsme chvíli bydleli u našich na vesnici, pak chvíli v Ústí n.L u tchýně a pak v tom samém městě ve vlastním. Ale na Prahu vzpomínám.

Jan Zelenka 18.4.2024 10:57

Dano, ta sklenka vína je inspirativní. Dám si ji dnes odpoledne ve svém oblíbeném Andělu na náměstí.

Alena Velková 18.4.2024 10:16

Dano, máte pravdu. Nás čistokrevných Pražáků je poskrovnu. Většinou jsou tu náplavy - Moraváci a Jihočeši (viz můj manžel) a ti nám pak kazí reputaci :-))

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá