Bitva u Stalingradu: trauma Hitlera
a zásadní obrat na východní frontě

Bitva u Stalingradu: trauma Hitlera
a zásadní obrat na východní frontě

3. 2. 2013

Bitva o Stalingrad patřila spolu s boji o Moskvu a střetem u Kurska k nejvýznamnějším událostem druhé světové války na východní frontě. Osudový střet armád u města, které se dnes jmenuje Volgograd, definitivně skončil přesně před 70 lety, 2. února 1943. Drtivá porážka německých vojsk znamenala obrat v zatím úspěšném tažení wehrmachtu Ruskem.

Útok na Stalingrad byl základní součástí německé ofenzívy zahájené koncem června 1942. Jejím hlavním cílem bylo získat kontrolu nad ropnými poli na Kavkaze. Spolu s tím měl být dobyt také Stalingrad, průmyslové město a důležitý dopravní uzel ležící na Volze. Do značné míry prestižní úkol obsadit město nesoucí jméno samotného ruského vládce byl svěřen 6. armádě vedené generálem Friedrichem Paulusem. Aby si pojistil výhru, nechal Hitler ke Stalingradu povolat ještě 4. tankovou armádu generála Hermanna Hotha, jež se měla původně účastnit tažení na Kavkaz.

Drtivá porážka fašistů

Stalingrad byl nejprve vystaven těžkému leteckému bombardování, v jehož důsledku se město změnilo v trosky. Koncem srpna byla jeho předměstí postupně obsazována vojáky wehrmachtu, kteří však naráželi na houževnatý odpor ruské armády. Operace se tak záhy změnila na vleklý boj o jednotlivé bloky domů.

Obránci Stalingradu pod velením generála Vasilije Čujkova byli zatlačováni stále hlouběji k řece Volze, za kterou však nesměli podle Stalinova rozkazu ustoupit. V době největšího německého postupu držel Čujkov z celého města pouze malý pruh země, široký v nejužším místě jen několik set metrů. Paulus proto neměl důvod nevěřit ve svůj úspěch.

Ve snaze zvrátit nepříznivý průběh bitvy připravilo velení Rudé armády operaci s názvem Uran. Ráno 19. listopadu 1942 zaútočili Rusové na severní a jižní křídlo německé armády, hájené jejími rumunskými spojenci. Po čtyřech dnech tuhých bojů se Rusům podařilo dostat Němce do kleští. V takto vzniklém pekelném kotli se ocitla prakticky celá 6. armáda i část 4. tankové armády, dohromady kolem čtvrt milionu mužů.

Velení wehrmachtu marně žádalo Hitlera o povolení k provedení vyprošťovacího manévru. Fanatický vůdce však tvrdohlavě trval na udržení města za každou cenu. Paulusovi proto vydal rozkaz vytvořit uprostřed obklíčené zóny "pevnost Stalingrad", jež měla být přechodně zásobována ze vzduchu, a nakonec vysvobozena úderem vedeným zvenčí. Prosincový pokus maršála Ericha von Mansteina o prolomení ruské blokády však ztroskotal. Rovněž plán na zásobování obklíčené armády pomocí vzdušného mostu vzal za své. Namísto slibovaných 500 tun munice a proviantu denně dokázala německá Luftwaffe do kotle dopravit ani ne pětinu životně důležitých zásob.

Nedostatek potravin, léků i dalšího materiálu znamenal v kombinaci se silnými mrazy pro odříznuté Němce absolutní pohromu. Přestože Hitler věděl, že se Paulus dostal do bezvýchodné situace, odmítal kapitulaci. Dokonce na dálku povýšil Pauluse do hodnosti polního maršála, čímž jej chtěl zavázat k boji do posledního dechu. Poslední lednový den roku 1943 se ale Paulus jako první polní maršál v německé historii vzdal. Menší část jeho jednotek, jež byla odříznuta v severní části města, pokračovala v odporu ještě dva dny.

Oslavy a rekonstrukce

Bitva u Stalingradu si v řadách německé armády a jejích spojenců vyžádala přes 800 tisíc mrtvých, zraněných či zajatých mužů. Ze zhruba 91 tisíc německých vojáků, kteří počátkem roku 1943 upadli do ruského zajetí, se jich po válce do vlasti vrátilo jen pět až šest tisíc. Obrovské ztráty utrpěla také Rudá armáda – počet mrtvých, zraněných či nezvěstných podle všeho překročil jeden milion.

Paulus se v zajetí stal postupně kritikem nacistického režimu a po válce žil v tehdejší NDR. V roce 1957 zemřel v Drážďanech ve svých 66 letech. Čujov se po bitvě u Stalingradu podílel i na dobytí Berlína, kde po konci války působil ve velené sovětských vojsk. Na počátku 70. let odešel do důchodu a v roce 1989 zemřel ve svých 82 letech.

Ze Stalingradu, založeného v roce 1589 na řece Volze a původně nazvaného Caricyn, zbyla hromada trosek. Sovětské úřady vymazaly původní název Caricyn z mapy v roce 1925 a pojmenovaly město podle Stalina. Po jeho smrti však spojení města se jménem diktátora, jehož čistky postihly miliony sovětských občanů, budilo stále více rozhořčení a v roce 1961, za vlády Nikity Chruščova, byl název změněn na Volgograd.

Bitvu u Stalingradu, která znamenala zásadní obrat na východní frontě, připomíná monumentální rekonstrukce. Volgograd pro tuto příležitost povolil i užívat název, pod kterým město vstoupilo do dějin: Stalingrad. „Maršále von Paulusi! Byl jste zajat. Znáte podmínky kapitulace?“ deklamuje Andrej Medveděv v roli a uniformě generála Laskina ve sklepě volgogradského obchodního domu Univermag, kde se v závěrečném stádiu bitvy nacházel štáb německé 6. armády. „Příští generace musí pochopit to, co se zde stalo, aby se to už nikdy neopakovalo,“ uvádí Anatolij Artamanov, předseda místního klubu "Pěšák", který sdružuje milovníky vojenské historie. Stejný příběh ve sklepení sehrává už od roku 2005, jeho otec však ve Stalingradu bojoval doopravdy.

Někdejší Stalingrad, který byl prakticky zničen německým bombardováním a ostřelováním, se po válce dočkal obnovy "v nejčistším sovětském stylu". Nad průmyslovou aglomerací s více než milionem obyvatel, která se rozkládá na více než 80 kilometrech břehů řeky Volhy, se tyčí obří socha symbolického ztělesnění "Matky-vlasti". Socha o výši 85 metrů byla 60. letech vybudována na Mamajevově mohyle, pahorku nad řekou, o který němečtí a sovětští vojáci urputně bojovali.

V samém centru města bitvu připomíná i rekonstruovaný Pavlovův dům, pojmenovaný podle seržanta 13. divize, který s hrstkou mužů tak dlouho odolával německým útokům, až se stal legendou. „Odehrávaly se tu zvlášť tvrdé boje, protože ten, kdo držel centrum města, ten kontroloval Stalingrad," objasňuje Nikolaj Musjenko z muzea bitvy mládeži. "My, mladí, jsme velice vděčni vše, co bojovali u Stalingradu," ujišťuje Galina Sejmovová (22), hrdá na to, že mezi padlými spočívají i její předci.

Rusové své vítězství považují za událost, která vedla k obratu v celé válce a která zachránila Evropu před fašismem. Vyvrcholení oslav se očekává v sobotu, kdy do Volgogradu-Stalingradu má zavítat i prezident Vladimir Putin, spolu s tisícovkou veteránů.

2. světová válka bitva Hitler
Autor: Redakce
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Jelínková
Byla jsem v Moskvě ve vojenském muzeu a mj. jsem tam viděla i hrst hlíny ze Stalingradu. Byla to hrst cihlových střepů, kousků železa, nábojnice a snad jen gram hlíny. Je to již 36 let zpátky, ale tu "hrst hlíny" vidím pořád.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.