Zdeněk Troška: Najít správnou
"babku" je dnes opravdu těžké

Mám také ráda pana Trošku, to jeho lidové je také moudré. Neuraží, nezabíjí, lidsky pohladi, je cítit člověčinou.

Já mám p. Zdeňka Trošku ráda, ráda poslouchám jeho příběhy, když se chci opravdu zasmát. Byla bych ochotna mu i tu "českou bábu" zahrát. Určitě by to byla velká zábava a poučení i vzpomínky, než chodit někdy do dnešního zaměstnání. To mi snad dá každý za pravdu.

Lepší byznysová kultura než ta vládní a parlamentní kultura. Již se také nedívám na zprávy podle vzoru p. Trošky, protože to už se nedá. Asi pan Mendlík nikdy nedělal ve fabrice. A takové odlehčení od všedního života, kdy se člověk může od plic zasmát a nemusí nad ničím přemýšlet, to je balzám pro duši.

Jakmile jsem na velkých bilbordech spatřil reklamu na film Babovřesky, došlo mi, že to bude jakési pokračování,,lidovek" Slunce, seno atd. Dovedu si tu slátaninu poředstavit, zvláště když je mezi vesnickými babkami herečka Synková. Doufám, že film bude ve stopách debilních Kameňáků. Nejsem žádný inteletuál, ale napadají mne slova ,,baviče" Gensra. ,,Vím, že můj humor je pod hranicí vkusu, ale jezdím v mercedesu! "Beru to jako další devastaci národa, prostřednictvím byznysové kultury.

Já jsem ta správná babka. Jsem širší, jak delší, takže lépe přeskočit, než obejít. Pro ránu nejdu daleko, miluji zvířata, přírodu a někdy i lidi. Komedinat jsem byla od mala, umím tancovat i vyhazovat nohy do vzduchu, což je při mé váze opravdu prča. Jsem podobný typ, jako byla mnou milovaná PANÍ HELENKA RŮŽIČKOVÁ. Tak co potřebujete víc? Udělat ze sebe šaška, není pro mě problém, jenom jsem tedy bohužel, rebel neuznávající autority. Což je můj největší, životní ptůšvih. Jsem vyučena soustružníkem, porodníkem a technikem strojního dojení. Pracovala jsem u soustruhu, v lakovně, jako seřizovač obráběcích strojů, dojička, chovatelka prasat, pletařka i tkadlena. Hrála jsem na kytaru, maluji a fotím. Je mi šedesát a jsem všestranně použitelná. Nebaví mě pouze sex, protože děcka už mám a tak je to pro mě již zbytešně prodrbaný čas. Hezký den, tetka nedka. Tak mi říkají děcka u nás v obci. Jinak Libuše Kozáková.