Já jsem tak šikovná! Sebechvála je důležitá, i když pro okolí otravná

Už jsem to někde komentovala ale přesto to napíšu znova. Patŕím už ke starší generaci, která opravdu nebyla chválena "za nic" a chválu jsme si museli zasloužit. Taky jsme se v živitě učili překonávat překážky a svých cílů dosáhnout prací a trpělivostí. Samozřejmě podle svých možností a schopností. Nemyslím, že to naší generaci obecně působilo trauma. Každý máme jině fyzické, psychické i charakterové dispozice. A bez nich nebudu zpěvačkou, když nemám sluch, gymnastkou,l či fotbalistou. když nemám sportovní predpoklady a můžeme pokračovat dál Tím chci říct, že je nutné od dětství poznávat své vrozené schopnosti a dispozice, abych v souvislosti s nimi dosáhla všeho, co chci. Pokud člověk nepozná své možnosti a limity, často dlouhodobě marný svůj čas na úkor něčeho, kde by byl jednoznačně úspěšný. Myslím, že přehnaná chvála dítěte "za nic" je cestou do pekla. Střet s realitou pak v dospělosti způsobí člověku větší šrámy na duši než dětství s laskavým a podporujícím rodičem. Podle mne mají rodiče pomocí dítěti, aby našlo svou cestu životem a poznalo své přednosti i limity. A neméně důležité je vychovat člověka, schopného žít s ostatními lidmi. Ne nekompatibilní solitér zahrnovaný v dětství nekritickým obdivem už za svoji existenci, kterého pak problémy běžného života srážení na kolena.

Nevzpominam si, jestli jsem tohle někdy řešil. Nebylo nutno. A teď určitě začnou většině z nás úplně jiné starosti. I když třeba ne. V té souvislosti mě napadá výrok jisté dámy :" mojim problémem je, že jsem mladá krásná". Asi to necituji přesně, ale tomu se tedy říká sebevědomí :-)

:-) :-) .....troufám si tvrdit, že se dnes vidím jako dáma na titulku, včetně účesu, pouze nevlastním lesklé růžové sako :-) :-)

Kdo vlastně určuje, zda je někdo nadprůměrný, průměrný, podprůměrný, nebo nejprůměrnější z průměrných? Nikdy jsem nebyla chválena, přestože jsem věděla, že jsem dobrá. Když už se stalo, že mě někdo pochválil, vnímala jsem to jako výsměch, neboť vše co jsem vytvořila jsem považovala za normální. Nejsem génius, ale jsem šikovná, krásná sebevědomá žena v nejlepších letech, vědomá si svých kvalit. Samochvála mi nesmrdí a jestli jsem tím pro někoho otravná, je to jeho věc. Nechť si je každý, jaký je.

Obávám se, že vývoj jde trochu ode zdi ke zdi a občas si někdo plete pojmy s dojmy. Myslím, že se bavíme o zdravém sebevědomí. Zdravém!!! Je dobré vědět, v čem jsem schopná a umět to nabídnout a nechat se dobře ohodnotit. Toť vše.

Objektivně ohodnotit sebe sama nejde, jsme prostě zaujatí :-) Mě se líbil příspěvek Oldřicha Čepelky. Rozhodně je výhodnější sám sebe povzbudit, než sám sebe deptat. Bible je v tomhle moudrá: Bůh nikoho nestvořil špatně, není důvod reklamovat jaká jsem nebo nejsem. Určitě má pro mne Bůh úkoly, které zvládnu. Jen je vidět. Proč se neradovat z toho, co se mi povedlo? To podle mne není sebechvála, ale povzbuzení do dalších úkolů.

23.11.2023 14:10 To je mnohem lepší než stohy knih o sebechvále nebo pozitivním sebeklamu. To je pozitivní realita a užívejte si ji hodně, hodně dlouho. Nebudete potřebovat nic víc znát o umění jak pozitivně žít. To JE život.

Novodobé trendy zrovna nemusím, jsem člověk spíše konzervativní. Vždy záleží na osobnosti člověka a jeho temperamentu. Ten by měl být v rovnováze. Rádoby moudré rady nesnáším.

Často se zneužívá výrok "Miluj bližního svého, jako sebe samého." ve smyslu, že se člověk musí do sebe zamilovat, aby mohl milovat jiné. Ale - jak se láska projeví ? Nejspíš tím, že pro někoho něco udělám. U rodičů a dětí je to jasné. Ale mezi "cizími" dospělými ? Dělám pro sebe méně, než pro cizí (krmím je lépe, šatím je lépe, kupuji jim věci stejně nebo více než sobě), abych musel ve své sebelásce ještě přidat, aby se to vyrovnalo ? Ve skutečnosti je sebeláska opakem lásky k bližnímu, je zabijákem lásky. Sobci nemají sebelásky nikdy dost. Možná to podvědomě jako špatnost cítí a tak chtějí, aby ostatní byli jako oni, aby se cítili v takové společnosti lepší. Tak tenhle nesmysl o nutnosti větší sebelásky hlásají do světa. Sebeláska není sebevědomí. To je o něčem jiném.

Já si vzpomínám, jak jsem za totáče viděl nějaký americký film, kde si hlavní postavy najímají advokátku a ptají se jí, proč by za její služby měli dát tolik peněz, a ona odpoví "protože jsem nejlepší". Byl jsem tehdy šokovaný tím, že to někdo prohlásí sám o sobě, to přece mají dosvědčovat jiní. Dnes už dnes už mě věta "protože jsem nejlepší" ve filmu nepřekvapí, dnes spíš platí humorná věta "jen se pochval, nikdo jiný to za tebe neudělá".