Vy jste nevděční. To je věta, kterou je lepší nikdy nevyslovit

Poděkování je slušnost! Ráda dětem pomáhám a nikdy jsem víc než poděkování neočekávala. přesto, že jsem do svých dětí ukládala tuto slušnost, tak zjišťuji, že vnoučata už to příliš nepoužívají. Je mi to líto ale říkám si, až zestárnou, poznají co to slovíčko, DĚKUJI, znamená a jak je důležité.

Vděk dle mého je projevem pěkného vztahu rodičů a potomků. Nejde jen o to, očekávat vděk za služby svým dětem,, ale jsou i případy kdy služby si potomci vymáhají a to už je horší. A to už je na výchově svých potomků. Pokud si rodiče své děti v mládí hýčkají, pak nemohou očekávat, že se jim za to odmění. Stává se opak!

Chce-li se mi pro někoho něco dělat nezištně a radostně,tak proč čekat nějaký vděk??? Člověk si má položit otázku : chce se mi to nebo ono pro někoho dělat ? Chce nebo nechce ? Nejsem proto nikdy zklamaná, na jakýkoliv projev vděku nečekám,ani o to nestojím. Rozhodla jsem se pro něco sama,nikdo mě nenutil.Jo a chodit na prohlídky k doktorovi nepovažuji za péči o své zdraví. pro mne je to otrava,stres a kdybych nepotřebovala papír k řidičáku,tak mě tam nikdy neuvidí - co bych lezla po ordinacích,když se cítím zdravá ?!

Poděkování je slušnost a né všechno brát jako nějakou samozřejmost. Je to všechno jenom nevychovanost. Jasně,že to pro ně děláme ,že chceme, ale když to neocení vůbec, může námto být líto.

Za svou pomoc neočekávám vděčnost, pouze slušnost v podobě poděkování ... a zdá se mi, že to tak bylo v rodině, v níž jsem vyrostla, stejně v rodině, do níž jsem se provdala. Jsem na pěkných vztazích v rodině závislá a mám štěstí, že je zažívám teď více než v mládí. Starší člověk už nepotřebuje žádné dary, ale potřebuje cítit laskavost a občas i tu vděčnost.

Co poskytuji svým dcerám a vnoučatům tak poskytuji z lásky. Vděk neočekávám, ale za něco se přeci jen občas vděku dočkám poděkování a nebo také pochvaly. A to jak od dcer, tak také od vnoučat. A přiznám se, že takové pochvaly nalejí krev do žil a touhu pomáhat dál, když to jde, můžeme a máme nějaké možnosti.

Nějak mě nikdy nenapadlo očekávat vděk za cokoliv co jsem poskytla svým dětem i vnoučatům . Vždycky vše dělám ráda,ale poděkování je slušnost a nestane se že by se mi ho nedostalo.

Je stěžování návyk? Lidé si nejčastěji stěžují, aby získsli pozornost,vzdali se odpovědnosti, vzbudili závist, získali moc, nebo omluvili špatný výkon.

Jak píše pan Berka , stejné i u nás , asi je to dnes "standart" a člověk se s tím musí nějak smířit , ale není to lehké .

Pokud někdo něco dělá pro druhé, dělá to z vlastního rozhodnutí, z vlastní svobodné vůle. Ten, kdo něco dělá pro druhé a očekává za to odměnu nebo bonus, například ve formě vděčnosti, nedělá pro druhé nic. Dělá to jen a jen pro sebe. Takových lidí je mi líto. Sebeláska jim zatemnila duši. Sebeláska je opakem lásky k druhým, devastuje ji a ničí.