Milada (71 let): Rodina si mě předává jako pytel brambor

Tak to jsme na tom úplně stejně. Také jsem již před lety odmítla pozvání na trávení Štědrého dne v rodině syna. Svůj klid si přímo vychutnávám, nedám si ho NIKÝM narušit. Odpoledne se toulám v přírodě několik hodin sama nebo s pejsky, těším se na podvečerní pohádky, pochutnám si na salátu který mi syn vozí a svých řízcích. Druhý, nebo třetí den přijde jeho celá rodina na oběd ke mně. Rozzářené oči vnoučata si ráda nechám ujít a nepřipadá mi to vůbec nenormální. Pro mne je hlavně důležité, že všichni jsme jako rodina spokojení po celý rok a sejdeme se. kdy se nám to všem hodí.

Dobrý den :) Mám nějak stejnou situaci. Ale vůbec mne to netrápí - sobectví nesobectví, pohodlnost nepohodlnost, řeknu ihned - ne, to neudělám, Na Štědrý večer nepřijdu, protože ... nechci. Na nějaké a proč ne , protože jsem se tak rozhodla. Chvilku přemlouvají, pak toho nechají . Mám to náročnější o to, že mám 4 děti :))) a jejich partnery, jako rodina se scházíme. Většinou jsou na štědrý den všechny děti pohromadě, ale já to tak neprožívám. V tom mumraji si vnoučata stejně neužiju, jezdím za rodinou kdy chci, a hlavně když jsou mrňata k mání. Mají různé tanečky a fotbaly atd. Přijedu, popovídám, polaskám se s nimi, a šup domů. Protože pracuji po důchodu už deset let, chci své volno, jako mají oni. A že jsem sama, tak všichni vidí, že se tím netrápím. Já už si všeho užila dost. Nějak jsem v tom dopise nepobrala, proč snaše neřeknete - nechci s tebou péct, ani omylem. Snad se nebude ptát a proč ?, není malé dítě. I tak bych řekla protože nechci. To jako musím ? Určitě ne. Když si v posteli čtu a dcerka zavolá, ať přijedu na kávu, říkám vše po pravdě - kdepak, mám skvělou knížku a kafe si dám jindy. A proč byste měla být jako nevděčná ? To už mi hlava vůbec nepobírá. Rodina mě chce a já ji chci také, proto jsem děti měla. Žijí si a organizují čas po svém, a to já taky. Tak jsem je vychovala a tak se všichni vzájemně respektujeme.

Vážená Milado, vy si vůbec neuvědomujete, že už za pár let můžete být na svých dětech plně závislá a ještě budete ráda, že máte s dětmi dobré vztahy. Pokud se teď dvé nejbližší rodiny straníte a nic ze svého povýšeného "já" neobětujete, řežete si pod sebou tu poslední větev. Pokud tak trpíte, že o Vánocích nemůžete jet k moři, jako důchodkyně tam můžete jet klidně od ledna do listopadu. Rovněž tak dnů, které strávíte o samotě, máte přece dosti dost. Ale pokud si nevybudujete vazby k rodině v této chvíli, skončíte v tom opravdovém stáří sama jak kůl v plotě a z lůžka eldéenky si můžete tak leda vzpomínat na vaše fajnové dny u móře :-)

Dělejte si vše podle svého. Jsem sama, nemám rodinu a jsem spokojená. Jsem ráda, že si mohu vše posvém a nenechat se nikým manipulovat. Jak napsaly předchozí, dělejte, jak to cítíte, abyste byla spokojená. Máte na to právo.

Moje snacha je takový vánoční skřítek. Také je chce je mít dokonalé a připravuje se na ně už nyní. Mně to nechává klidnou, dělám si vše podle svého a tak ona respektuje mně a já zase jí. Vždy jde o toleranci a vzájemné pochopení. Několikrát jsem byla i na Vánoce u moře. Nejvíc se mi líbilo na Gran Canarii. Letos ale budu doma.

Kdyz nerespektuji vase pravo si sama organizovat cas, zaridte se podle sebe a proste k nim nechodte. Je to neslusne? Mozna. Neslusne je ale i to, jak se vam snazi rozkazovat. A pristi rok vemte vnucku a vyjedte si nekam za teplem spolu :)

Zarazila mě na článku jedna věc: AUtorka pořád mluví jen o dceři a snaše - ale kde jsou vnoučata? Přestože i já mám ráda občas klid, připadá mi nenormální nechtít být s vnoučaty o Vánocích, nevidět jejich oči rozzářené nad dárky, nepovídat si s nimi... a nebo proč chodit o adventu a vánocích jen sama, ale vzít na nějakou takovou hezkou akci i svá vnoučata. Autorku nezám, nechci hodnotit, ale někdy se za touhou po klidu a samotě skrývá spíš pohodlnost a sobectví.

Rozumím vám velice a myslím si, že chyba rozhodně není ve vás. To ONI nic nechápou a nedokážou se smířit s tím, že to není podle nich. A je to škoda. Přání druhých by se měla respektovat, pokud to jde a pokud se navzájem znají. Což v rodině snad po tolika letech platí. Vždyť, kdy jindy je čas dělat si co chci, když ne teď. Nikomu neubližujete a ONI by měli být rádi, že jste spokojená.

Každý jsme jiný, já mám taky ráda samotu,ale jen chvíli. Předvánoční běsnění s pečením hor cukroví ovšem nesnáším, a tudíž neprovozuji. Poslední dobou mne vánoce znervózňují,a to proto,že vůbec nevím,co mám komu dát za dárky a honit se po obchoďácích už mne dávno nebere. Děti mají všechno 2x,ne-li 3x. Vždycky si vzpomenu na svou maminku. Byla z chudé rodiny se čtyřmi dětmi. Vánoce měli převelice skromné, k narozeninám nedostávali nic,jen jejich maminka udělala slavnostnější oběd. Časy se mění,máme se líp než dřív. Je na každém,jak vánoční svátky pojme a prožije.Hlavní je,aby to člověku vyhovovalo. :-))

Souhlasím s paní Miladou,dělejte jen to,co vás udělá spokojenou,š´tastnou.Nenechte si vzít tu možnost-být konečně zdravě sobecká a myslet hlavně na sebe.