Můj podzim života: V oku hurikánu

Krásný článek, moudrý a ve svém smíření optimistický, což každý vidět nemusí. Také mám ráda samotu, i když sama nejsem. Když je člověk sám se sebou rád, je to super. Často poslouchám nářky vrstevnic, že na děti a vnoučata nemají čas... Musí to být hrozné, když někdo umi žít jen jiné životy a ne svůj.

Pěkný článek. Schopenhauer a Buddha, moudré.

Jano, se zpožděním , ale o to pozorněji a zaujatěji jsem si přečetla tento Tvůj článek. V mnohém se naše životní cesty k sobě přibližují i když jsme stovky kilometrů vzdálené. Taky jsem se naučila radovat z maličkostí, snažím se být samostatná a dělat věci, které jsem nikdy dělat nemusela a musela jsem upravit i svůj režim. Někdy je to těžké, přiznávám, ale Tvá moudrá slova mě povzbudila. A Tvůj závěrečný citát si zapíšu, abych si ta slova mohla kdykoliv připomenout. Děkuji.

Ještě jednou moc děkuji. Pobavil mě dotaz jedné milé íčkařky, který na fotografii je můj vnuk. Odpověděla jsem: "Ten prostřední ." Milá zpětná reakce: "Ten nejšťastnější?" Ano. :-)

Hezký moudrý článek. :-)

Moc hezky napsaný článek. Každý to máme v životě nastavené jinak a každý se se svým údělem musí porvát sám. Přeji Vám hodně zdraví a hodně pohody a osobní spokojenosti!

Paní Jano, krásně napsáno. Ano je to tak, jde o to, jak se člověk vnitřně cítí, pokud špatně, nestačí veškerá pozlátka.

Celý život jsem trpěla osamělostí mezi lidmi s pocitem nepotřebnosti, proto Vás umím pochopit. Necestuji, nefotografuji, nechodím do práce, nežiji pestrým společenským životem, neprezentuji se na sociálních sítích, nemám víc aktivit než moje vnoučata, dokonce nemám ani psa, či kočku a přesto jsem v neustálém pohybu. Včas se mi povedlo pochopit Artura Schopenhauera a naučila se být šťastná i bez lidí, či jiných "berliček" o kterých vím, že do mého života nepatří. "Cíl je cesta, která nikdy nekončí."

Děkuji moc za milé komentáře. Ivano, píseň jsem slyšela mnohokrát, ale video vidím poprvé, děkuji. Obdivuji Tvůj hudební archiv. Kam Ty na to chodíš?

Krásná a moudrá zpověď.