Albánie byla ještě nedávno nejzaostalejší zemí Evropy, pro turisty je ale hodně zajímavá svými úchvatnými plážemi nebo drsnými Albánskými Alpami. Ještě v 70. letech minulého století tehdejší vůdce Hodža vydal zákaz vlastnit domácnostem automobil. Podle toho vypadaly cesty, žádné asfaltky, žádné dálnice. Dnes jim můžeme závidět tempo s jakým se nová infrastruktura buduje. Zmizely i betonové bunkry, kterými byla Albánie přímo posetá. Dodnes se však tato země vypořádává s čtyřiceti lety jeho drsné diktaruty.
Mešita u cesty
Hezký nový domek
Prvním cílem naší cesty byla stará pevnost Rozafa, která se vypíná na skále nedaleko nového města Shkodra. To staré, které se rozprostíralo pod hradem bylo zničeno při rozsáhlých povodních. Hrad se totiž nachází nad soutokem řek Buna, Drin a Kira v nadmořské výšce 130 m a jeho rozloha je 9 ha.
Po tomto mostě jsme přijeli
Povodeň přežila jen tato Olověná mešita z 18. století
Toto už je nová stavba
Je libo koberec
Už vidíme novou Shkodru, kterou si rádi prohlédneme
Na předměstí města
Pěší zóna
Nové hotely a banky
Taxi před divadlem
Město je hodně multikulturní, je zde mešita, pravoslavný kostel i kostel katolický
Hodně kavárniček a hospůdek
Česká stopa
Potkali jsme je v parku
I když je Shkodra nazývána "městem Mercedesů", kola jsme potkávali na každém rohu
Na bezpečnost se moc nedbá, jezdí po dvou na jednom kole nebo ověšeni taškami
Řeka Buna
Vracíme se do Černé Hory okolo skal
Ještě na skok do oblíbeného turistického letoviska Ulcijn v Černé Hoře, kde se dvě třetiny obyvatel hlásí k albánské národnosti
Viděli jsme krásný západ slunce za starým městem nad Jaderským mořem
Prošli jsme si kamenné uličky ve starém městě
Musím ještě zmínit přejezd přes hranice z Albánie do Černé Hory. Zdálo se, že bude plynulý. Pánové z celní a pasové kontroly se na nás potulelně usmívali a nezapomněli podotkout, že jsme s nimi prohráli fotbalový zápas 3:0. Zdálo se, že nás nebudou ani kontrolovat. To by ale nesměl být pátek 13. Našemu panu řidiči totiž spadl pas do kanálu, který byl z neznámých důvodů umístěn přímo pod pasovým okénkem. Než našli pánové potřebné nářadí k vypáčení, vytvořila se za námi pěkně dlouhá kolona.
Potom už jsme pospíchali na naši poslední večeři, a ráno nás čekala zpáteční cesta přes Chorvatsko, Maďarsko a Slovensko domů. Vrátili jsme se v pořádku, plni dojmů a zážitků z více jak 3000 km cesty po Jižní Evropě.
Zdroj informací: Wikipedie a náš průvodce Aleš
