Austrálie očima českých přistěhovalců

Omlouvám se za špatný počet hvězdiček-omyl mého telefonu-neustále vyskakujících reklam-měl být plný počet, článek je bezvadný!

Já si vždycky vzpomenu na jeden neveselý příběh z života taky "utečenců" - neboť život nepíše jen příběhy veselé...paní,co kdysi u nás v práci dělala uklízečku,se říkalo Australanka. Byla téměř bezzubá a vypadala velmi sešle celkově, a přitom k mému překvapení nebyla tak stará. Ale život s ní zamával. Manžel ji i s dcerou víceméně přesvědčil k odjezdu do Austrálie. Tenkrát prý bylo centrum pro uprchlíky na Tasmánii. Prý to bylo hrozné místo.Ale stala se strašná věc-manžel krátce po příjezdu zemřel.Paní nám nechtěla říct proč. A ona tam zůstala s malým dítětem sama.Protloukala se všelijak,aby sebe i dítě uživila. A teprve po celkem dlouhé době se jí podařilo vrátit se i s dcerou zpět.Utrpěly zřejmě celoživotní trauma,protože o svém pobytu tam nechtěly vůbec mluvit. I takové byly osudy Čechů,kteří se vydávali za lepším životem...

:-) Zajímavé bude celoživotní svědectví o Vratislavu Brázdilovi, brněnském trampovi a skautovi jménem Gody, jinak předákovi spolku českých trampů v Austrálii :-) Nie je všetko, čo sa blyští... :-)

Austrálii jsem navštívila několikrát a mohu potvrdit, že její stinnou stránkou je zvířena všeho druhu, jak je uvedeno v článku. Pokaždé mě doprovázel nepříjemný pocit, když jsem na tabulích v parcích, u jezer nebo na plážích četla varování před hady, krokodýly nebo žraloky. Také všudypřítomný hmyz tam dokáže velmi potrápit.

V Austrálii jsem byla služebně začátkem května 1992. Když čtu různá vyprávění, samozřejmě se mi řada věcí vybavuje. Let z Frankfurtu do Singapuru, poté do Adelaide. Nesrozumitelná řeč, mrakodrapy, jízda vlevo. Zákaz trhání jakýchkoliv rostlin včetně plevelu. Vlastně pozdní podzim, ale na nás teplo. Děkuji za další příspěvek.

Porovnání vzpomínek našich krajanů na jejich začátky v Austrálii mě moc zaujalo.