A teď babo raď...

Když byly děti malé, často přinesly v notýsku: Ve škole vši, prosíme rodiče o kontrolu. V čase teplých čepic ve společných šatnách se to nutně opakovalo, přestože škola byla na panelákovém sídlišti :-)

Nevzpomínám si, že bychom to řešily s dcerou ve škole, ale ona už si se svými dětmi užila své. První setkání pro ní bylo šokem, teď už je otužilá :-)

Trávíme Vánoce celá rodina pohromadě a před pár lety, vidím to jako dnes, na štědrovečerní večeři přišly vnučky od syna a mezi dveřma hlásily: "Babi, máme vši!" za chvíli dorazily děti od dcery a hlásily: "Babi, máme roupy!"...a pak se to ještě párkrát opakovalo, ale už naštěstí ne na Vánoce...

Kvůli vším občas informuje škola, jsme stále ve střehu...

Jestlipak by ten petrolej dneska fungoval??? Jinak děkuji za komentáře. Když jsem po ránu koukala, že mi vyšel článek, byla jsem zvědavá, jestli mi zase bude někdo považovat za nutné sdělit, že jsem úplně pitomá a mám přízemní zájmy, zatím co jiní důchodci se věnují umění a filozofii...

Tohle jsme zažili s dcerou, přinesly jsme vši od kadeřnice. Já jsem je jako dítě taky měla i sestra, máma nám to myla petrolejem. Byla to hrůza.

Já totéž jako Eva pode mnou, na dlouhých vlasech vši, a to v roce 1960. Zatímco jsem předtím stále mrmlala, že chci ostříhat (nosila jsem copy), najednou mě prohlášení, že asi budou muset vlasy pryč, zaskočilo. Ale maminčina známá, lékárnice, doporučila zábal z petrolky a to pomohlo. Zajímavé, že sestra, rovněž s dlouhými vlasy, vši nedostala.

Jo, Jo , vši ze školy v dnešní době žádná vzácnost . Já měla vši jen jednou, v první třídě od spolužačky Sivákové :) a doma mi máma namazala vlasy - celou hlavu petrolejem a zabalila do ručníku - zapařit . Pamatuji si to stále , pálilo to jako čert ale vlasy mi zůstaly a vši zdechly :) r.1961