FOTO: Libuše Juračková

Hra beze slov

19. 10. 2023

Minulou neděli jsem strávila procházkou lesoparkem obory Hvězda. Procházela jsem se mnohými cestičkami, kde krásně upraveným porostem a vysokými stromy probleskávalo slunce.

glosa Můj příběh podzim

Autor: Libuše Juráčková

Hodnocení:

(5 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Velková 19.10.2023 11:15

Super...

Jana Šenbergerová 19.10.2023 11:03

Přesně to mám na životě ráda. Nečekané chvíle, které potěší nejen mě. Takové zažívám s malými dětmi při cestách autobusem. "Kuk" hru dokážou některé z nich hrát, dokud nevystoupí.

Daniela Řeřichová 19.10.2023 09:47

Děkuji, moc milé, z takových prostých příběhů sestává často naše radost. :-)

Jan Zelenka 19.10.2023 09:29

Krásný příběh.

Zpět na homepage Zpět na článek

Glosa o jednom šedivém dni

Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci nelétali a nezpívali. Někam zalezli. A lidé byli také někde zalezlí. Zřejmě doma. Ani děti si nehrály na hřišti. Sídliště ovládlo ticho. A ten den byl celý úplně šedivý.

Jan Zelenka

Jedna zcela obyčejná neděle

V dálce na obzoru, nad četnými sady a červenými střechami předměstských domků, se rýsují mírně rozostřené vlnovky středohorských kopečků. Zvlněný obzor mi připomíná až jakousi nepravidelnou sinusoidu, jejíž rovnici bych si netroufal stanovit.

Jan Zelenka

Pozdravit staršího neni ostuda a pustit v metru sednout už vůbec ne

Ale někdy je to pro partu dospívajících spíš hrdinství. Elementární základy slušného chování máme snad každý přirozeně zakódované, někomu se ale schovaly někde úplně vzadu. To je pak těžké zamachrovat za slušňáka.

Jaromír Šiša

Noční reminiscence

Jsou časy, kdy mi noc přináší, místo spaní, občasnou tvůrčí inspiraci, někdy větší, někdy menší a…

Jan Zelenka

Jak šla kréda mým životem

"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a hledala něco hmatatelného na rozmašírování. Později jsem pochopila, že mám ve škole dávat pozor a nezlobit paní učitelku.

Jana Vargová