Naše životní chvíle

Krásně jste vystihl život - vždy je vše poprvé ale taky, vždy je u všeho konec. Tak už to chodí

Františku a Dano - díky.

Jeníku, máš pravdu. Všechno je jednou poprvé. Poprvé není však , když napíši, že se mi Tvoje příspěvky líbí.

Honzo, napíšu to krátce. A sice DĚKUJU. P. S. Piš dál,ano?

Hanko, na operaci srdce jsem byl někdy před 15 lety. Od té doby je klid. Byl jsem v IKEMu, jsou tam jsou prvotřídní odborníci. Určitě přijdou po operaci srdce úspěšná léta.

Tak mně se za chvíli stane, že půjdu prvně na operaci srdce. Nevím tedy jestli něco ještě přijde, ale rozhodně bych byla ráda.

Pane Zelenko, je to, jak píšete - život má mnoho tváří, moc děkuji.

Pane Harte, nehodlám psát pouze líbivé články, jak by se asi většině čtenářů líbilo. Jak jsem psal včera ve 22:29, jsem realista. Život nám přináší jak radost, tak i smutek. S tím se každý musí vyrovnat po svém. Někdo se stáhne do své ulity, někdo chce dál žít a třeba i tvořit. To je každého věc. Mně život přináší inspiraci k další tvorbě. V mých glosách, fejetonech, povídkách, básních, vzpomínkách, cestopisech, i v zatím jediném vydaném románu, se skutečně zobrazuje jakási kronika mého života. Trochu upravená, trochu zidealizovaná, možná trochu až exhibicionistická. Takový pohled do rozostřeného zrcadla života a času.

Vážený pane Zelenko, ze začátku Vašeho článku byla cítit radost a vzpomínky na to co bylo poprvé je téma velice milé, ale na závěr jste šel do „morku“ kostí a já nemohu napsat, že se mi to líbilo ani nemohu napsat, že to bylo špatné. Tak tedy konstatuji, že jsem to četl. Pro mě to je článek velice silný.

Myslím, že jsem měla život dost pestrý, takže těch poprvé by se v něm našlo dost. Ale podle mě je poprvé úplně všechno, protože se neshoduje nic.