Můj podzim života

:-) :-) Lhářka sem, lhářka tam, nekritická samolibost se prostě nosí... :-) :-)

Milá paní Aleno já jsem milá a příjemná, ale nevím, proč bych si měla nechat něco líbit. A lhářky opravdu ráda nemám. Nějak Vám ležím v žaludku, ale věřte já jsem na Vás dávno zapomněla.

:-) :-) :-) ...no... no právě...a vo...vo...vo tom to je... :-) :-) :-)

Nedá mi ,bojovala jsem,ale musím....pamatujete,paní Šimková?Kdysi jste sem napsala pěknou básničku,já jsem si ji opsala,protože mě zaujala.Nenapsala jsem si k tomu,že jsem ji opsala.Jednoho dne jsem ji sem napsala v domnění,že jsem ji složila já.Vrhla jste se na mě jako sršen,kde je to Vaše být milá,příjemná.Omluvila jsem se ,vysvětlila,Vy jste mi nevěřila a mlela si svou.Nevím,zda jste tou usměvavou,přívětivou paní v letech.

Prima.

Hani, děkuju za krásnou úvahu.

Moc hezky napsaný článek a tak nějak i ten můj "podzim" života probíhá. Už se nemusíme za ničím honit, nemusíme vstávat na ranní spoje do práce apod. A to je přece také příjemné se třeba v posteli otočit na druhou stranu, když třeba sousedy slyšíme jak jdou do práce.

:-) Podzim jako stářím háků utržené vagóny řítící se po kolejích krajinou, šílený průvodčí honí černé pasažéry, ale já spokojeně koukám z okna, jelikož mám drážní permanentku :-)

Moc děkuji za milý a citlivý článek.

Hanko, přesně tak to vnímám i já, i když mi mnozí podle mých článků přisuzují něco jiného. Ano, stáří nás osvobozuje a omezuje i kritiku vůči sobě. Moc pěkně jsi to napsala.