Můj podzim života: Vyznání v malostranské kavárně

Taková milá miniatura a kolik se do ní vešlo!

Já si zase vážím toho, že ráno nikam nemusím. Venku za okny je tma a všichni spěchají do práce. Já se zachumlám do deky a můžu ještě aspoň hodinku spát.

Moc pěkné vyjádření Vašeho podzimu života :-)

Stručné, pěkné, výstižné.

Pěkné. :-)

Krátké, krásné a hlavně pozitivní. Evo, moc se povedlo....

Kdysi,za totáče,jak se říká,jsem jela do Prahy a vždy zašla do kavárničky na Václavském náměstí,byla vedle Domu obuvi.Ta kavárnička byla prosklená a já si tam dávala dvojitou,překapávanou kávu,která mi chutnala.Seděla jsem u kávy a dortíku a pozorovala lidi na václaváku.Vzpomínám na tyhle chvíle dodnes,kávárnička tam už jistě neexistuje.Měla jsem to tam ráda.

Zajímavě podaný příběh.