Vdova Helena (67 let): Moji blízcí mě kritizují, že málo truchlím

Dětem očividně nedošlo, kolik péče nemocný manžel vyžadoval a že se ulevilo i jemu. Podle mne je dobře, že se nehroutíte, paní Libuše 18:30 měla problémy opačné. Když vám lidi nedokážou pomoci, ať se nestarají.

Mě nikdo nekritizoval, v černém jsem nechodila, ale dobře jsem nevypadala. Ze svých 55 kg jsem hodně zhubla, veselá jsem nebyla, ale nemyslím, že by to bylo právě tím. Vím jen to, že kdybych nežila ve velkém městě, bylo by to horší. Pokud Helenu nevhodně kritizuje i rodina, je to smutné. Některé děti nedospěly, jen si na dospělé hrají. Měly by být své matce oporou a být vděčny za to, že jim dala život a vychovala je. Nechápu to.

Cítím to asi tak, jak Eva K. A s úmrtím manžela mám také negativní zkušenost, jen opačnou. Mně bylo vyčítáno, že truchlím moc.

Ten, kdo kritizuje druhého, aniž by se ocitl v jeho kůži aspoň vzdáleně, je u mě absolutní lidský ignorant. Rodič se zdravými dětmi kritizuje rodiče s dětmi postiženými, žena se zdravým manželem ženu s mužem těžce nemocným, žena z kanceláře vzhled ženy fyzicky pracující... Zkrátka, jsou lidi, co jsou přesvědčeni, že vědí, o čem mluví, ale opak je pravdou. Nikdy nikdo nemůže nic kritizovat, dokud neprošel stejnou situací. Moudrý, empatický a slušný člověk prostě mlčí.

Heleno, prošla jsem si podobnou bolestivou chvílí, kdy mi manžel umíral jako ten Váš. Každý člověk smutek prožívá svým způsobem a to, že se smějete, neznamená, že smutek nemáte v duši. Bohužel, máte sobecké děti. Jednou Vás pochopí. Možná.

Netrapte se tím, je to jen a jen na vás a je to váš život.

PS. Hlavně před nikým nebrečte.

Heleno, vykašlete se na to, co chtějí ostatní. Myslím, že jste si užila smutku až až. Nenechte se šikanovat dětmi a klidně jim vynadejte. Jestli máte někoho s kým byste mohla někam jet, tak to udělejte. Nikdo nemá právo vám nakazovat, co máte dělat a jak se máte chovat.

Dobrý den, sice nejsem vdova a nebudu, ale myslím si, že byste se měla chovat podle toho co cítíte. Ono asi je občas dobré si zaplakat třebas před dětmi. Já mám zkušenost, že po smrti táty, která se mě velmi dotkla a tajně jsem si plakala, abych pláčem nezatěžovala mámu. Ta mi po letech vyčetla, že jsem po smrti táty neplakala, že se mě jeho smrt nedotkla.