Jak sbírat houby s dítětem, které bolí nohy a má hlad

Naše malá vnoučata nás do lesa na houby lákají, ne že by je nebolely nožky a nedostaly žízeň nebo hlad, na to stačí jablíčko do košíčku a pár malin nebo ostružin přímo v lese, ale to nadšení z pobytu v lese a nalezení první houby přepere i mé bolavé klouby :-)

Malé děti se mnou na houby nechodí, přesto ve svém baťůźku nosím velkou svačinu, láhev pití, vlhčené ubrousky, papírové kapesníčky, mobil .... a košík na houby....Zkrátka štěstí přeje připraveným. Pište dál.

Houbaření je moje vášeň, to co popisujete u nás nehrozí, v naší rodině není malé dítě. Týká se to po několika hodinách jen jedné stařeny, ale jen pokud je plný kufr u auta.

Promiňte, vydali jsme se, přidala jsem ještě člověka mužského rodu.

Před pár lety jsme se tu vydaly v létě se sestrou a známým pánem na houby. Bylo to dost blízko Týna, ale na pěší vycházku ne, autem. Všichni jsme měli mobily pro případ, že by se někdo ztratil. Já se klasicky ztratila první. Volám sestře, mobil hluchý, volám známému, mobil pouze vyzváněl. Bloudila jsem, až jsem přišla k zaparkovanému autu. Tak jsem tam dobu čekala. Oba houbaři přišli spokojeně s úlovkem. A co mi řekli? Sestra měla vybitý mobil, tak nevěděla, že jsem ji sháněla. Pán měl mobil pod všemi houbami na dně koše, tak se mu nechtělo houby vyndávat a nechal mě zvonit. :-D

No joooo...na houby bych šla hned, ale copak to v Praze jde?

Vtipné vyprávění i pro ty, kteří mají s houbařením spojené nejroztodivnější zážitky, jak veselé tak i nepříjemné.

Hezký a vesele napsaný příběh :-))