Krabicová kočička

Věrko, úžasně pohodový článek. Bišinku znám z tvého vyprávění a vím, jak vám zpříjemňuje a prosvětluje život. A krabicové fotky jsou moc hezké!

Bisinka je odvazna kocici dama, holt je z jineho testa nez ta nase, ta se pohorsene diva na vsechno krome gauce a kresla, zabrat tam misto neni problem a je rychlejsi nez dva duchodci, kterym se ze zabraneho mista vysmiva.

I my dříve mívali doma kočicky "krabicáky" :-))

Super krabicová Bišinka! :-) Náš Mourek do krabic neleze, i tašky ho nechávají chladným... Zalézá jen do svých pelíšků, pokaždé jinam, případně na židli pod stolem, kde na něj není přes ubrus vidět. Nebo pod deku, musím dávat pozor, abych si na něj nesedla.

Bišinka je šikulka. Já jsem kočku nikdy neměla, ale měly jsme fenku Majku od štěněte. Ta s námi jezdila autem a ráda si při jízdě lezla na plošinu za zadním sklem auta. Jak vyrostla (kříženec německého ovčáka a kolie) tak se tam najednou nevešla. To bylo pro ni velké překvapení, buď se jí tam nevešly nohy, nebo jí spadla hlava a packy. Tak si nakonec vybrala, že nechávala nohy vzadu na sedadle.

Kocourek mého syna to má úplně stejně. Jeho nejoblíbenější je krabice od Birellu na kraji kuchyňské linky. I když je v ní zalezlý a vypadá, že spí, pěkně z ní monitoruje celé okolí. Také jsem tady o něm psala.

Tak naše kočky milují židle a křesla. Krabice používají jako škrabadlo a Čertík je ještě navíc okusuje. Milují tašky a batohy, jak jen to jde, spí na nich. Schovávat se chodí do šuplíku pod gauč nebo do šatny.