Sklidila jsem:
tři až čtyři hrsti hrášku,
velkou mísu zelených fazolek,
na dvě omáčky kopru,
dvě dobré porce mangoldu
a mám dvě nasušené skleničky heřmánku.
V mrazáku si hoví pár krabiček petrželky a taky máty peprné, ve špajzu na mě kouká několik skleniček marmelády z přezdravého rybízu černého a pět půllitrových lahví skvostného likéru z téhož.
Naprostá spokojenost. Celé léto krásu mé minizahrádce dodávala ztepilá topolová růže a úžasný klid odnikud nikam. Ve vlhkém záhonu našel svůj úkryt skokan hnědý a pod řádně rozrostlou meduňkou měla své útočiště veliká převeliká žába ropucha. Motýli občas ošperkovali ráno svými tanečními kreacemi a jeden se mnou navázal přátelství u ranního šálku čaje. Nechal se pak přiřadit ke svému druhu v encyklopedii, kde byl natrvalo zvěčněn, zrovna jako mnou poprvé spatřený brouk Klikoroh devětsilový.
Mé malé "plší dobrodružství" už znáte z "Mých radostí", kterou skutečně bylo a k opravdové dokonalosti mé harmonie s přírodou přispěla nečekaná návštěva z jakéhosi vzdáleného příbuzenstva "plšího bratrstva". Myšice, zřejmě lesní, ale možná i malooká, byla svým nečekaným vstupem do mé domácnosti tak konsternována, že se nechala chytit do láhve od medu (tedy umyté). Jelikož v domácnosti neškodná a v přírodě zřejmě užitečná, byla vypuštěna na svobodu. Po letmém pohlazení jedním prstem po narezlém kožíšku zmizela pod listím.
A tak tu teď viditelně skotačí jen jedna rozkošná černá veverka, udivuje mě svými artistickými výkony a čilostí, kterou jí nekriticky závidím.
Léto končí a budiž pochváleno.
