Milá rodino, mám finanční potíže. Babi, dědo, pomůžete, prosím?

Milý vnuku,nejsme schopni poslat peníze přes účet,protože žádný nemáme,tak si pro ty peníze musíš přijet sám. Neboj policajti jsou připraveni,oni ti pomohou.

Pane Budovic vy zřejmě nevíte jaké se v Německu platí daně takže pro představu z platu 4500 Eur zbude mému synovi 3000 Eur.

Nabídla jsem dceři "pastelkovné" v situaci, kdy mají starší syny na střední škole a dělají práci velmi záslužnou, ale ne moc honorovanou. Podpořit studia vnuků podle mne není rozmazlování a peníze jsem jim nabídla já, ne že by oni spoléhali na mne.

Nikdy bychom si s manželem o peníze neřekli, naopak. Měla jsem pocit, že jako mladá pracující bych měla maminku v důchodu podporovat, pokud by bylo třeba. Tak jsem byla vychována. Ovšem moje nejstarší sestra, i když žila s námi společně, už takové zásady neuplatňovala, od rodičů si půjčila několikrát a ne málo. Protože však rodiče neměli ani korunu, půjčili si a horko těžko dluhy spláceli. Uběhl rok, dva a situace se opakovala. To pak bylo předmětem hádek po celá dlouhá léta. Nikdy jsem rodiče nepochopila, protože za ty peníze si sestra s manželem pořizovala nový nábytek do bytu, což nebylo nutné. Škoda, že jsem tehdy byla ještě studentka a nemohla ovlivnit rodiče. Po letech toho litovali, ale to už bylo pozdě.

Kdyz maji dva duchodci 4 deti+4 partnerky+5 vnoucat a prijeli v patek do nedelniho podvecera tak tem duchodcum moc penez nezustalo, to byl nas pripad ale obcas jsme zacinajicim novomanzelum financne pomohli vytrhnout trn z paty, ale kdyby zalezelo na mne tak bych nic nedala ale manzel byl neoblomny, kdyz mne nasi nepomohli to neznamena, ze ja nepomuzu svym detem. Pomohl a nemyslel na zadni kolecka, v jednu dobu jako naschval nam odesel kotel, pracka, lednice, praskla voda tak nove podlahy a ucet v bance se hrozive ztencil a az v tu dobu pochopil co znamena cekat na duchod kdyz neni uz kam sahnout, sice jsem mela nejakou tisicku usetrenou ,,v puncose,, ale tu jsem nepriznala protoze jsem ho chtela vytrestat a svete div se ono to pomohlo.

My se ve škole finanční gramotnosti věnujeme. Je to velice jednoduché. Nepůjčuj si, vydělej si, uspoř si. To je veškeré umění spokojeného života. Lichváři existují co je svět světem. A není radno se jim dostat do rukou.

:-) Koukám, že není každá rada drahá... :-)

Jsme v dúchodu , ale naše děcka vydělávají jedna v Německu a druhý v Rakousku . Mají peněz habaděj . A jsem rád , protože tady by měli prd a Fiala se tváří , že mladí s rodinami mají dost !

Vždy záleží na druhu pomoci. Pokud se někdo zadluží, aby mohl jet k moři tak je to jeho hloupost a v tomto přídadě si pomoc nezaslouží. Pokud by ale moje děti chtěly např. půjčit na koupi bytu tak ano.

Ani omylem. Naše děti a jejich děti si svoje hradí samy. Jen takový postřeh :u globusu žebraji někteří chudáci", a lidi většinou něco dají. Viděl jsem jak pán toho dotyčného sprdnul:"od důchodců bys chtěl, hybaj makat"... Docela příhodné, nemyslíte.