Soužití generací v jednom domě dospělým škodí, pro děti je skvělé

Měli jsme rodinný domek, kam se přistěhovala na dožití nejprve babička z maminčiny strany a když druhá babička ovdověla, bydlela také s námi. Nám dětem se to líbilo, stále byl někdo doma a babičky jsou ke svým vnoučatům shovívavé a laskavé. Druhá babi výborně vařila, táta (jedináček) chodil v poledne domu na obědy. Z dnešního pohledu vidím, že mít stále doma tchyni, nebylo pro maminku jednoduché, ale my děti jsme byly spokojené.

Žijeme již 16 let v našem domečku a to syn s rodinou, pak já a ještě naše zvířátka, máme kočenku Bambulku, kocoura Piškotka a hlodavce. Je to králíček Artur a morče Chlubáček. Hlavní slovo /štěk/ má bílý boloňáček Sofinka. Nehádáme se, navzájem se tolerujeme, snacha je spíše milovaná dcera a 2 vnoučata nám všem děkají jen radost. Nejstarší vnučka už bude brzy maminkou a já budu prababička.Ta žije s manželem v další vesnici, kde si postavili domeček. Všichni se máme rádi, společně slavíme co se slavit dá a navzájem držíme spolu a pomáháme si. Recept je jednoduchý - najít ty správné lidi a pak být tolerantní a mít se rádi.

V nasem velkem dome zili postupne vsechny deti s rodinami, po letech nemam pocit ze to byla az takova idylka, mladi vice spolehali na dve berlicky babicku a dedecka, ocenili pomoc az meli svoje bydleni.

Dětství a kousek mládí jsem prožila v rodinném domku se zahradou. Babička s nevlastním dědou bydleli v patře. My děti jsme s nimi trávily hodně času. Nepochybně nešlo o dokonalé soužití, ale já na to ráda vzpomínám. Dokonce se mi čas od času vrací sen, ve kterém babička kouká z okna, dědeček sedí na lavičce v zahradě, kde poblíž táta opravuje svoji motorku a maminka věší cíchy. Často jsem nahoře nacházela útočiště, když dole hrozily problémy. Sledovala jsem tam televizní pořady pro děti a o nedělích rozhlasové pohádky. Za špatného počasí jsme hrávali karty. To se mně podaří s vnoučaty málokdy.

Když takové vícegenerační soužití funguje, může to být přínosem pro všechny. V rodině, kde to chce mít pod komandem jedna osoba a očekává, že ji ostatní budou poslouchat, tam to samozřejmě nemůže fungovat. Nikdo nedovede ustupovat celý život. Bohužel, jak se to potom v rodině začne mlít, někdo musí z kola ven. Ztratí domov. Ztratí ale i ti, kdo tam zůstali. Toho,co odešel. Toho, na koho byli zvyklí.

V podobné rodině jsem taky vyrostla. A vůbec ne v takovém komfortu, že by prarodiče měli v domě svůj byt a naše rodina taky svůj. Ve vesnickém domku měli prarodiče jednu místnost s malou komůrkou a my jsme měli tři místnosti. Jak soužití brali rodiče a prarodiče, to dnes neumím posoudit, ale mně a mladšímu bratrovi to vůbec nevadilo, naopak, byli jsem za to rádi. Ostatně podobně to mělo u nás většina rodin.

Mohla bych dostat adresu na tu skvělou rodinku, abych tam něco okoukala?

Mobil vyhodnotil, aniž bych chtěla. Dvě hvězdičky jistě ne. Pět.

:-) :-) Lidi prostě blbnou, když dospělým škodí, co dětem prospívá, a ... dědek je někde se psem a tata má džob; holky jsou si podobné, zvláště ta jedna, jakpak by asi vyhlíželi kluci... :-) :-)