Všechny fotografie: Soňa Prachfeldová

Vždyť víš, hvězdy nehasnou

23. 8. 2023

Všechno je jinak. Měla jsem bratra. Měli jsme oslavit jeho sedmdesátiny. K takovému jubileu se schází většinou celá rodina, aby oslavila společně s jubilantem významné a krásné výročí.

Můj příběh rodina úmrtí

Autor: Soňa Prachfeldová

Hodnocení:

(5.1 b. / 45 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Hana Polednová 12.10.2023 20:21

Soni, jsou to krásné vzpomínky, které ti navždy zůstanou. Dokážu si představit, jak bylo těžké rozloučit se s bráškou a cítím s tebou.

Soňa Prachfeldová 28.8.2023 08:38

Danielo, Mílo, děkuji.

Miloslava Richterová 27.8.2023 20:01

Soničko, napsala jsi to hezky, je mi to líto, upřímnou soustrast M

Daniela Řeřichová 26.8.2023 18:35

Milá Soňo, tisknu Ti ruku; odchod brášky bolí a stesk nepomine. Důležité je vědomí, že prožil naplněný život v lásce a Ty jsi byla jeho pevnou součástí. Každý rok přibývá nevratných ztrát našich blízkých a náš svět se umenšuje. „Nikdy se neptej, komu zvoní hrana. I tobě zvoní“ ... (E.H.)

Soňa Prachfeldová 25.8.2023 20:22

Děkuji přátelé za milé komentíky.

Lidmila Nejedlá 25.8.2023 10:12

Milá Soni,.... vzpomínej, vzkazuj, v duši objímej. Co život dal, to vzal.

Marie Ženatová 25.8.2023 04:52

Milá Soničko*, díky moc za nádherné vyznání - ano, hvězdy nehasnou

Helenka Vambleki 24.8.2023 19:17

Soničko, to je tak krásné vyznání!!!Bulím tu do klávesnice a vzpomínám jak jsme ještě před několika dny drželi všichni palečky, aby vše dobře dopadlo. Inu, dopadlo to všechno jinak. Naštěstí vzpomínky nám nikdo nevezme a naši milí žijí a budou žít v srdcích dál.

Alena Velková 24.8.2023 16:30

Soni, krásně napsané...moc mě to mrzí a myslím na tebe.

Alena Švancarová 24.8.2023 10:38

Také mi tečou slzy.Moc krásně jste popsala své pocity,které právě prožíváte.Moc Vám rozumím.Bratr měl ale ještě čas.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Silvester 2024: Grilování v přírodě

Napadlo mě, co uděláme letos na Silvestra? Jsme parta chlapů, co hrajeme spolu tenis. V létě na…

Jindřich Berka

Chci tady ještě být

Víte, co je lidičky zajímavé, že jak je člověk starší a netrápí ho takové ty neduhy neslučitelné se…

Hana Šimková

Ach, ty krásné dny dětství

Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem pobrukujete „Když jsem já byl tenkrát kluk…“ Já též. I když se občas vyskytl nějaký ten kaz, dětství bylo zlatými časy a dnes už člověk vzpomíná jen na to hezké a milé.

Iveta Markusová

Průlet největší životní křižovatkou

Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná proto, že na tom, co se stalo, už nic nezměním. Žiji plně v přítomnosti a zamýšlím se spíš nad blízkou budoucností. A tajně doufám, že ještě něco hezkého zažiji.

Vladislava Dejmková

Historie záhrobní aneb Hrůzyplný příběh jednoho hrobu

Byl jednou jeden hrob. Byl na moc pěkném místě až nahoře na kopci na starém předměstském hřbitově. V hrobě byla prababička Filomena, babička Marie a dědeček Josef. Tedy jejich urny. No a časem tam k nim přibyla i maminka, teta a nakonec tatínek. A na světě zbyly jen dvě děti. Sestra a já.

Zuzana Zajícová