Dřív rostly pořád

Díky za informaci. Třeba trefila... Někdy navštívená místa z minulosti mohou být zajímavá.I když popravdě tomu bývá naopak. Mnohé je menší než bývávalo v dětských očí a mnohé už není "tak romantické". Ať už je to příroda či zastavěné plochy atd atd. No nic , ještě jednou díky za příběh. Nejvíce jsem se zasmál , když jste zmínila, že se vše léčilo čerstvým vzduchem. U nás doma to fungovalo totiž velice podobně.

Houby jsem občas sbírala cestou do školy nebo ze školy. Když jich teda byla přehršel, protože jinak sbírat neumím. Bydleli jsme na hájence uprostřed lesů, tak to opravdu šlo. Ovšem na Tvé zážitky nemám :-).

Moje maminka odešla v roce 1993 a táta 1997... a já bych na Hank netrefila...

Super napsané.Dokázal jsem si příběh opravdu živě vybavit. Pěkný.A smím se zeptat na tatínka? Resp. zda-li stále houbaří na Hanku.

Chválím...paráda :-)

Hezké vzpomínky na doby minulé. Mám pocit, jak moudříme, tak se nám jich vynořuje více a více. My jeli kdysi pradávno na Přešticko na houby, když jsme z kufru prastaré škodovky vyndavali koše, ležela tam sekera. Nač? Ptali jsme se. Na divoká prasata odpověděl táta lakonicky. A přitom ji do lesa ke košíku nepřibalil. :-)

Zuzano, díky, krásně píšete. Vracela jste i mě do dětství, také jsme jako rodinka i s babičkou vyjížděli starým autem na houby, i když jen ve Středočeském kraji. A taky to bylo krásné.

Pěkné vyprávění, jako vždy s nadhledem. My jsme jako děti asi jezdily na houby jen s maminkou, protože tatínek už byl nemocný. Houbařské štěstí jsem až na výjimky nikdy neměla, ani v dospělosti. Děkuji za příspěvek.

Dnes jsem ráno potkala paní s košíkem:-), a tam se "krčila" jediná houba :-( a pár zralých ostružin:-) ! To vloni byl jiný rok na houby :-D, snad se i já dočkám a vyrazím do lesa a můžu potvrdit tato slova :.....„že ten vzduch udělá holce dobře!"... Jak je mi v lese fajn :-D a tam člověk pozapomene na všechny bolesti těla..... Díky ♥ paní Zuzaně :-)

To je tak hezké počtení,úsměvné,prima.